ahoj kocicko, jsem moc rada, ze Kacenka je v poradku a nic se nestalo. Opravdu jsem moc rada, bylo by strasny,aby sla znovu na operaci .

Nadi ja myslela, ze v tom tunelu nejak vydrzim,vubec jsem se nebala.Pomyslela jsem si, ze se budu modlit a hotovo, nebo si tam dokonce pospim, moc se mi chtelo spat kdyz jsem tam sla, Netusila jsem jaky to bude pro mne stres, ale muzu si za to sama, ze jsem se nezeptala, zda si muze pak ty ruce polozit normalne a dotykat se sten tunelu tak, ja byla tak blba, ze drzela ruce v kreci celou dobu, bala jsem se uz pak pohnout.ale reknu ti, kdyz jsem se modlila, ani slova otcenasu jsem si nemohla vzpomenout, stres pusobi i bez naseho pricineni.a nejde ovladnout. ale nechci nikoho trasit, pry se tam lezi 30mon, jen ja nevim proc tam tak dlouho byla.Ani jse se nezeptala proc.Takze nic neboj nic tam neboli, a az by jste tam nekdo sli, radsi se zeptejte zda se muzete pak polozit pohodlnejc, ja se nezeptala a za blbost se plati. Takze doufam, ze jsem Vas nikoho nevydesila, asi je tam kazdy jinak dlouho. Mejte se hezky vsichni. Mirka

ahoj kocicko, jsem moc rada, ze Kacenka je v poradku a nic se nestalo. Opravdu jsem moc rada, bylo by strasny,aby sla znovu na operaci .

Nadi ja myslela, ze v tom tunelu nejak vydrzim,vubec jsem se nebala.Pomyslela jsem si, ze se budu modlit a hotovo, nebo si tam dokonce pospim, moc se mi chtelo spat kdyz jsem tam sla, Netusila jsem jaky to bude pro mne stres, ale muzu si za to sama, ze jsem se nezeptala, zda si muze pak ty ruce polozit normalne a dotykat se sten tunelu tak, ja byla tak blba, ze drzela ruce v kreci celou dobu, bala jsem se uz pak pohnout.ale reknu ti, kdyz jsem se modlila, ani slova otcenasu jsem si nemohla vzpomenout, stres pusobi i bez naseho pricineni.a nejde ovladnout. ale nechci nikoho trasit, pry se tam lezi 30mon, jen ja nevim proc tam tak dlouho byla.Ani jse se nezeptala proc.Takze nic neboj nic tam neboli, a az by jste tam nekdo sli, radsi se zeptejte zda se muzete pak polozit pohodlnejc, ja se nezeptala a za blbost se plati. Takze doufam, ze jsem Vas nikoho nevydesila, asi je tam kazdy jinak dlouho. Mejte se hezky vsichni. Mirka

Ahoj Miládko, moc nádherně se čtou tvoje řádky. Jsi fakt jak spisovatelka , moc krásné.

Omlouvám se některým, kterým jsem třeba neodepsala na vzkaz, ale je mi nějak divně, od toho čtvrtka co jsem šla na stehy mě dost bolí a cuká v tom implantátu a od včera zakopávám o svůj prst, prst je někdy dřevěnej a nebo začne pálit. Teď mě to zas bere do celý nohy, na boky si nemůžu lehnout, je to stále jak živé. Nevim co to je, buď jsem potrestaná za to, že jsem seděla nebo se to ještě vše upraví, ale teď to bolí fakt festově. Jdu si lehnout.
Mějte se moc krásně, mám vás ráda

všechno nej, nej, nej, ať je Ti stále hejHodně štěstí, hlavně zdraví, ať Tě mají všichni rádi.K tomu pusku na líčko, končí moje přáníčko

Zdravím vás všechny ostatní i našeho Adámka.Miládko,přesně jak píšou děvčata, asi by ses měla pustit do psaní knížek.Čtu to jedním dechem a myslím, že jsi tady vnesla i něco jiného a to je moc dobře.
Teď něco o Kačce, jak jsem slíbila .Prvně, moc vás všechny pozdravuje a všem po operacích přeje hodně síly a brzské uzdravení.Výsledky RTG dopadly dobře, nedošlo k žádnému posunu Byla jsem s ní od včerejška i přes noc , manžel byl služebně na Slovensku, Jak četla zprávu z RTG lékaři do telefonu, bylo na ní hned vidět, jak moc se jí ulevilo, když ji oznámil, že je vše, jak má být.Ještě má užívat tablety co jí napsal, ale už jen na noc. Už zase bude dobře, musí být více opatrná, jak půjde do sprchy.Raději 2X zkontrolovat, než stoupne , jestli podložka drží.Však vy to znáte všechny co jste po operacích.Čím více se soustředíte aby se nic nestalo, tak se zrovna stane
Miruško, klobouk dolů, já bych do toho tunelu jen koukla a bylo by mi zle, jen když jsem to četla, jaké jsi tam měla pocity brrrrrrrrMám kamarádku, která na tom byla a měsíc před tím doma trénovala, jak tam bude ležet , zvládla to srnko,neboj rok uteče jako voda a miminko budete mít taky, a vychutnáš si ho bez bolesti se vším co k tomu patří.
Tak kočky a Adame, mějte se hezky a krásný večer všem

Ahoj Holky!

Stáničko, i já se připojuji a přeji vše nejlěpší k narozeninám a hlavně zdravíčko, osobní spokojenosti a úsměv na tváři
Tak to jsme tu dvě beranice, jdeš do všeho taky tak po hlavě?

Pavli , díky za info.

Peti, jakpak se daří tobě? Je to lepší?Asi odpočívaš, teda doufám, že jsi si vzala naše rady k srdci..

Miladko, jsi rozená spisovatelka.

Kristýnko, to já vím, že to je ta největší radost, když más svoje miminko, je paradox, že jsem jej chtěla už minulý rok, jen mě dr varovaly, abych do toho nevlítla. Nemohla bych se dopovat práškama (a tech bylo před operací) a pak samotná operace nakonec byla...A ted zase čekat...no trpělivost růže přiníší.. tak si počkám...

Adame, od někud to znám, když je venku fajn, tak jsem povenku, a jakmile je hnusně sedím u pc....ty záda pak pěkně nadávají...

U jás je aprílové počasá jak má být, před chvílu poletoval sníh a ted zase vykukuje sluníčko..
Mějte se krásně....

Tak jsem si stačila odpočinout, udělat psům papu, projít se venku, protože bylo dost hezky. Teď píšu, protože manžel s klukem odjeli na nákup, dcera je ve škole, takže mě nikdo nekritizuje, že stojím, místo abych oddaně relaxovala.


Asi jste si všimly, že moje vyprávění poněkud zvolnilo a že nemá to napětí a náboj jaké mělo ze začátku.


Je to logické, vyvrcholení děje mám za sebou- operaci a teď ležím na JIPCE a zotavuji se. Celý tento čas trochu zhustím, protože je skutečně nebezoečí, že u sedmého svědomitého popisu podání jídla, byste se začaly nudit. A to bych nerada. Takže k věci.

Jde o pokračování čtvrté.


Pobyt na Jipce probíhal dle stanovených pravidel. Rodina mě denně navštěvovala a já se na těšila a nechala jsem se rozmazlovat.Asi čtvrtý den přeložili neslyšící paní na normálbí oddělení a já byla zvědavá, kdo ji nahradí. A netušila jsem, že budu mít důvod se divit. Ale měla.


Když se otevřely dveře, zjistila jsem, že ke mě vezou pána,


který připomínal římského centuriána. Byl tak velký, že mu zřetelně nestačila postel. Nešťastně zíral a slušně pozdravil. Odpověděla jsem a zírala, jak ho šoupli za závěs.

řekla jsem si v duchu, a myslela jsem to vážně.


Když byl nový obyvatele JIPKY upraven a připojen, nelenili jsme se a seznámili se, ač jsme na sebe neviděli. Poradilo jsem mu, aby skrčil nohy, že se snad trochu lépe vejde do postele a za hlavu si dal alespoň ručník, aby ho to tak nedřelo. Pak jsem ho zkušeně informovala o tom, že na boku je to ještě lepší. To se mi to poučovalo,když jsem na rozdíl od jeho 197 cm měla pouze 165 cm. Vděčně poslouchal a uveleboval se. Chvilkami se bouřil a uvažoval o kopnutí do postele, která by se tím padem rozpadla. Je to dobrý nápad pochválila jsem ho, pak to budou muset řešit. Jak jsem už řekla, ač jsme na sebe neviděli, klábosili jsme do dvou do rána. Ráno přišla před vizitou vrchní sestra. Pán má krátkou postel, sdělila jsem ji jemně, aby se nelekla. Překvapila mě. Řekla no jo, a pak už jsme ji samotnou neviděli. Spolupacient trpěl dál.


Ale naše soužití bylo vynikající. Povídali jsme si o jídle - například o zdravémn vepřovém koleni a o pití- o krásně chlazeném řezaném pivu , což jsou jídla a nápoj, které jsem nejedla řadu let, a pivo také nemusím, ale kapačky v nás vyvolávaly takové chutě, že jsem se nestačila divit. Například nemám ráda knedlo vepřo zelo. Když mi ho kolega vylíčil tak, že se mi zdálo, že cítím vůni tohoto nezdravého jídla, nestačila jsem polykat sliny.


A tak to utíkalo a utíkalo a já se těšila, že půjdu domů.Ten den se konečně přiblížil, ale to bude až konečné pokračování páté.


Pac a pusu Milada

i já Tii chci popřát k Tvým narozeninkám vše nejlepší, hlavně zdravíčko....všechno ostatní přijde samo...a taky at se Ti splní všechna Tvá přání a ať si moc moc spokojená...Mám Tě moc ráda... Jsi naše sluníčko....

Haní, my tu žádný režim nemáme, vůbec nikdo nás tu nekontroluje. Musíme jenom na procedury a na jídlo..Kdy přijdem v noci, je naše věc...Alke vím, že třeba ti, co jsou v Betiných lázních, tak musí být do 22. hodiny doma..

Broni, neboj se...bude vše v pořádku, musíš věřit a myslet pozitivně...

Miládko, Ty by jsi měla psát knihy...každou větu Tvého psaní doslova hltám..Ale hlavní je, že už to máš za sebou...

Zdravím Mirečku, Kristýnku, Petrušku a všechny ostatní....

Jdu na oběd a pak si jdu vlézt do bahna...papa

Probouzím se a vidím, že se rozednívá. Fakt je, že toho nevidím moc, protože jsem zastrčená v rohu a zatažena závěsem. Ale alespoň paprsek světla, který vidím na zdi mě uklidňuje, protože jsem milovnice světla a slunce.


Vzpomínám na včerejšek a náhle se mi vybavuje, jak mě někdo neadresný oslovil, a zeptal se jestli mohu pohnout prsty, kotníky, nohama. Nohy jsem cítila, tak jsem rychle vyhověla a slyšela jsem , že je to v pořádku. Kdo to byl nevím, ale to, že mám funkční nohy, mě vlastně potěšilo až teď ráno.


A za chcíli začíná na JIPCE život. Nejprve základní hygiena, samozřejmě v leže. Ale potěšilo mě, že na čistění zubů dostane pacient emitní misku, takže se nemusí strefovat do umyvadla.Omyla jsem si zuby a obličej a padla totálně utahaná na postel. Sanitářka kuchyňka přinesla snídani a já se snažila na boku a s rukou na kapačce něco sníst. Ale ono to první den nejde, takže nic moc.


Pak nastalo období kladného šoku. Sestřičky vlétly na pokoj a umyly nám celé tělo jako miminům. Převázaly operační rány a vyměnily prostěradla a podložky po šířce ve dvou a samozřejmě nás vyparádily do bělostných andělů..


Nevěřila jsem vlastním očím, péče nezvyklá a kvalitní.


Po nezbytných měřeních, atd. jsem usnula jako miminko.


Aby ne, bylo mi příjemně, přes tlak drenů, cévky a pocit zvolna vlhnoucího anděla na zádech, protože jsem se potila, jako bych soutěžila o prvenství v nějaké podivné soutěži.


A zase jsem se probudila a opět se jedlo, tentokrát bramborová kaše a tu já ráda, takže jsem ji i trochu zvládla.


A pak přišel fyzioterapeut a začala jsem cvičit. Byl příjemný a měl velmi citlivé ruce. Velmi jsem si ho oblíbila.S jeho pomocí jsem poprve vstala s postele, aniž jsem ztratila veškeré hadičky a udělala několik kroků, a pak jsem padla vyčerpaná jak sportovec po maratonu a spala a spala.


A pak zase pokračoval kolotoč péče a jídla a mátožného spánku, který byl ovšem příjemný a léčivý.


Poku jde o bolest, na to, že mi rozšiřovali obrovský útisk, odstranily listézu, upravili další obratle a zpevnili to vše hřeby, tyčemi a snad podložkou, nekonalo se nic strašného.Bolest byla spíše tušená a jen ten celkový stav


zbědovanosti, otlačení a prostě zásahu, který tělo neznalo a s kterým se smiřovalo působil tak, že jsem se prostě cítila mizerně ale bez pocitu ohrožení či strachu.


Ještě dodám, že první den na JIPCE jsem konverzovala pouze s personálem, neboť moje spolupacientka byla neslyšící, takže jsem tam fakticky byla sama.


První pooperační den skončil a já opět spala a spala.


Nyní dívky končím, protože moje nohy křičí - LEHNI:!!!!


tAK JE POSLECHNU A JDU.


zatím pa Milada

Ahojky všem
Moc Vám všem děkuji za přáníčko k narozeninám.Mám s toho velkou radost,že jste si na mě vzpoměli,jste moje velká rodina a mám vás ráda i že Vás mám.Píši na rychlo protože vařím,přijede dcera a moje mamča.
Miládko,jsi užásná jak to píšeš,holky mají pravdu,že bys mohla být spisovatelka,je to náhera čít,člověk se do toho zažere je to román,jen kdyby byl o něčem jiným,něčím srandouvním a ne jak stále musíme trpět jedna po druhé.
Loučím se s vámi fakt musím jít zlatíčka moje.
Jěště jenou moc děkuji za vaši lásku.
Pa pa Mám Vás ráda Stáňa

Stanicko Ty se sem dneska asi ani sem nedostanes milacku. Ja Ti poprala na meilka, ale jeste jednou mej krasny dnesni den, uzij si ho , At Te nic neboli a jsi stastna. Mirka

Broni Ty se neboj, te operace, nestras samou sebe. Bude to dobry kazdym dnem jen lepsi, To nemuze spatne dopadnou, podivej kolik nas je co Ti budou drzet palecky . Neboj jen se stresujes, Nejak vsechno vzdycky dopadne. Te Tvoje babicky mi je lito.co jste spolu byli na pokoji.Nic vsak neudelas. drzte holka , nejsi na to sama Mirka

Čumáčku, taky se přidávám k velké gratulaci a přeji všechno nejlepší k narozeninám. Moře zdravíčka, štěstíčka a lásky. Mám tě ráda

Milá Stáničko. Chtěla bych Ti popřát všechno nejlepší k narozeninám. Nejsem básník,nevím verše,tak Ti přeji jen :

Dnes je ten Tvůj velký den,
já Ti přeji zdraví jen.
Chtěla bych Ti zdraví dát,
nevím, jak to udělat.
flowerflowerflowerflowerflowerflowerflowerflowerflower
Když se Ti život bude nejsmutnější zdát,
když moře slz Tě každý úsměv bude stát,
když nikdo nepochopí, co je bolest v srdci mít,
útěchou Ti musí být,
že můžeš žít a milovat...
K Tvým narozeninám chci Ti
štěstí, zdraví, cit a lásku přát,
protože to jediné Ti může život darovat.Čumáčku,posílám Ti pusinku.Mám Tě moooc ráda. Za celou moji rodinu Tvoje kamarádka Brona.

Adame,vítám Tě,mezi živýma !!! Já dostala včera sms z nějakého tel.čísla,že mi musí zdělit,že mu včera zemřela manželka,Hanka...Nebyl člověk podepsán,tak sem si běžela koupit kredit,a volala jsem na to číslo.Já když dělala před moji neschopenkou v Kauflu,lidi mi dávali své čísla,zvali mně na návštěvy,kafe a tak.Takže neměla sem tušení kdo mi tady v ČRzemřel,snad někdo ze zákazníků.Ne,byla to moje spolubydlící na pokoji v nemocnici,jak se mi stal tento ůraz.Já měla v tel jen této babičky číslo,tak její manžel,dědeček Mirek mi psal.Holky,já se nabrečela.Byla sem na pokoji s babičkou 10 dnů,ale šok jsem měla i ted,hodně sem se vyděsila,jak nám zemřel Adam.Já brečela jako kráva.Můj syn 18 letý se mně ptal,co se mi stalo,a já až pak zbadala,že je tam další příspěvek od živého Adama. Adam,vím,možná zato nemůžeš,taky vím,že už Ti své tady dali všechny holky.Ale teda dala bych takový výprask tomu blbečkovy co to napsal,a taky by snad trochu sedla i Tobě.Adam,je nás tady více starších,a jak sme ted labilní,bylo to moc kruté vůči nám.Beru Tě jako svého syna,a už sem se viděla v kůži Tvých rodičů.Toho hajzla až Ti bude lépe,skop do pr...e. Ale už jdu k Tobě Miladko. Tvůj příběh je pro mně děsný,co si prožívala,před operací.Je to ted i směšný,ale já mám taky velkej strach.Taky budu určitě dělat frajerku,ale strach,i z možného ochrnutí,a ty nervy jistě budou dělat své.Kéž bych už taky měla po operaci. Mám až nepříčetnej strach. Jenomže ty příšerný bolesti co prožívám,jsou jako magnet na operaci.V ůterý už jdu na předoperační odběry krve a moču,rtg,ekg...To bude na moje nervy jak vyšité. Až mi bude trošku lépe,a taky mně sem moji spolubydlící(manžel a syn) pustí,napíšu. Mějte pěknou,bezboletní noc.Mám Vás a zdravím ůplně všechny.Jména už i tak nevím. Pa pa,Brona

Miladko ahojky, S velkym napetim ctu tvuj opis zazitku z redoperacniho i operacniho pocitu a netrelive budu cekat na dalsi pokracovani. Mozna, ze jsem to jeste nezazila,to tak prozivam s Tebou,ale uzasne to opisujes. Fakt jako kdyby clovek cetl nejakou detektivku. Doufam, ze Ti bude kazdy den lip a lip a budes moct i pokracovat.Jsem rada, ze mas uz operaci za sebou a bude uz jen lip. Myslim na tebe a drzim Ti palecky. za krasnou stylizaci opisu mas jednicku s hvezdickou. pa pa drz se. Mirka
Holky ja dneska konecne byla na MR. marne jsem doufala, ze se dozvim alespon jak to tam vypada.ja jeste nemela MR jen CT. Hlavne ten muj vyhrez jsem chtela vedet zda se zmensil, nebo zaceluje anebo zhorsuje.
Myslela jsem, ze to bude pul hod co se mi nehnute zdalo nemozne v tom vydrzet, Kdyz jsem uz v hlave prosla vsim co mi pomahala se odreagovat a nemyslet na to kde jsem, myslela jsem, ze uz to nevydrzim a bjovala jsem kazdou minutu o privolani sestry, ..jen strach z toho, ze to budu muset znovu absolvovat, mi pomohl neprivolat sestru.Nevim cim to je, ale uz jsem mela pocit, ze nevydrzim ani minutu a citila jsem jak mi pot tece po tele.Kdyz jsem doufala, ze uz je konec a snad to je uz vic jak pul hod, znovu a znovu zacinali ty nerijemne zvuky co mi davalo jasne najevo, ze v zadnem pripade neni konec. Holky zvladla jsem to, i kdyz jsem se klepala uplne spocena na zadech na konci, jak nejakej narkoman. nebyla jsem ani manzelvi schopna vylicit jake to bylo chvili jen jsem sedela v divnem pocitu a nemohla pochopit, ze jsem tam byla tak dlouho, Holky, 1,20 min.Nevim proc, tak dlouho.Mozna jak mam nadvahu, ty magnety na mne jinak pusobili? nevim, Hlavne je to za mnou. Moc jsem zvedava co je tam videt.Pry to bude primar prohlizet az v pondeli a pak odesle doktorce. Takze musim vydrzet.
Myslim na Vas vsechny co se chystate na operaci a drzim Vam palecky, Peto, doufam, ze Tobe je lip zase par dnu od operace mas za sebou jako i Miladka, pa pa drzte se.Mirka

srnka- neboj se miminka se dockate!!reknu ti ze je to to nej co cloveka muze pockat. kdyz je to male tak to je super ale asi ted ma nejlepsi obdobi jako na hlasky.. kdyz byl malej zase byl vic tulivej..
dneska me teda silene zlobil, dostal varechou pres ***.. sem nejaka vydeptana.. hlavu mam jak papinak.. asi nervy zacali pusobit, ci co ja vim neni mi vubec po psychicke strance dobre..
miladko- od tebe cist to je nadhera, si mela byt vazne spisovatelka hm?? tesim se na pokracovani..
holky ja se nebojim ani tak operace jak toho co bude pred ni.. ty nervy atd.. sem zmatkar a posera uz lezim v posteli, manzel uspava maleho.. dnes mi spal do 5 odoledne tak nemam naladu se snim hadat uz.. taksi spolem vykladaji pohadky.. ahojky a pusenku
adame- odpusteno, ale takove soky nam prosim uz nedelej, prijemne mi to fakt nebylo!!

Ahoj všem ještě jednou se omlouvám za srandu od kamaráda,nevěděl sem to co tady on napsal.Poslal mi smsku že tady udělal nějakou lumpárnu a já se jako vy nestačil divit.Nnj černý humor on má rád no... Raději budu chodit jen ze svého počítače na svoje profily na internetu a nikoho k tomu nepustím Pár krát jsem slyšel že v Karviné v Darkově mají dobré lázně,ale nevím o tom že by tam byly 2 různé lázně,no kouknu na internetu....Páteř mě bolí a jde mi to do levénohy...asi sem to ted přeháněl a jak bylo venku hezky,tak sem byl pořád venku a když nebylo hezky venku tak sem seděl u počítače pořád.Asi se to tím přemohlo atd..ted se budu zas šetřit a cvičit taj mám a atd ...jiank se na mě nezlobte.Adam

Když jsme dorazili na sál, byla jsem předána nějakým otvorem, který mi připomínal výdejní okénko ve školní či jiné jídelně na další lehátko. Popojeli se mnou kousek dál a dostala jsem čepičku.Ta mi tedy na sebevědomí nepřidala, ale to nebylo podstatné, jako idiot jsem si připadala již několik hodin, takže na momentálním rozpoložení či pocitech už vůbec nezáleželo.
Přistoupily ke mě dvě elegantní a musím říci, že velmi příjemné ženy. Představily se mi jako anestezioložka a vedoucí týmu instrumentářek. Pocítila jsem něco jako zklidnění. Náhle se na opačné straně sálu otevřely deře a vešel lékař v operačním úboru. Pozdravil dobrý dena já odpověděla, to se opakovalo několikrát, a já odpovídala a nevěděla komu, protože všichni příchozí byli již v ustrojeni včetně masek. Pak náhle tiše zmizeli a já si nebyla jista, jestli jsem je skutečně viděla. To už jsem byla klidná a bez slz. Nastávala hodina H, na slzy nebyl už čas. Došlo k věci samé. Anestetikum začalo pronikat do mé žíly. Deset, devět, osm a pak krásný osvobozující únik někam, kde je moc hezky, není tam bolest, nic.

NA JEDNOTCE INTENZIVNÍ PÉČE

Otvírám oči a kontoluji terén. Ležím ve své posteli, Na jedné ruce kapačku, na druhé připojení na aparaturu.
Sledují mě dvě pozorné oči mladé sestry. Ptá se mě jak mi je. Dobře, konstatuji poslušně a začínám studovat, co mě bolí a co nikoliv. Zjišťuji, že to není nijak strašné, sice mě bolí v zádech, ale není to nesnesitelné. Na zádech a zadku mě tlačí dreny a anděl. Ale ani to není hrozné. Kapačka také není hrozná a napojení na aparaturu takovým kolíčkem je také normální. Žasnu, že mám mnohem menší bolesti, než po endoprotezách kolen. Čekala jsem po informaci, že jde o poměrně velkou operaci, také velkou bolest. Přesto se necítím právě nejlépe, jsem neuvěřitelně unavená a jsem ráda, že se o mě pečuje, a že mohu konečně spát. Za zástěnou leží další pacientka a hlasitě spí. Nevadí mi to a opět se propadám do spánku, který je rušen pouze pravidelným měřením tlaku aparaturou, pravidelnými kontrolami krve a poněkud zvláštními barevnými sny.Je to zvláštní, ale v těch barevných snech je se mnou celá naše rodina, pejskové, kytičky a kočičky, prostě mozek vyvažuje prožité negativní emoce barevnou krásou. Tak to se mi tedy ještě nestalo.

A holčičky, kdo bude chtít, může si přečíst další pokračování zítra. Už se mi z toho jak píšu ve stoje točí hlava. Hoplá do postele. Pac a pusu Milada

Ahoj všem!

No Adame, teda ti kamarádi, jsou pěkní sradnsité,co? Docela se mi rozbušilo srdce, takové zprávy se mnou cloumají. Ale jěště že to není pravda..!!!

Peti, jak se ti daří? Dufá, že odpočívaáš a nic nevyvádíš!
Když si vzpomenu na sebe, že jsem seděla fakt jen u jídla a na wc, jsi docela hrdinka teda. Na vycházky jsem taky chodila,ale velmi krátký...Zdraví máme jen jedno...a s páteří není žádná legrace..

Pavlínko, hezky si úžívej lázní, mě by zajímalo, zda tam máte nejaký režim, dokdy musíte být na pokoju., ale snad je to ok...jsem zvědavá, jakyý to bude v Hodoníně...jsem společenská a tanečky a pivko si neodepřu..tak by mě asi trefil šlak, kdybych pak nemohla...

Miládkol. čeká, jak to s tebopu půjde dál...
Mě taky řekli, že mě vemou hned ráno a nakonec jsem jela na sál kolem jedné!§Taky mě tekly trochu slzy, ale hrdinsky jsem se usmívala na sestry, co me tam vezly
Majko, odpočinula jsi si?
Holky taky vám dělá zle ty přechody toho počasí?
Včera jsem byla na neurologii, pa dr řekl, že s miminkem musí fakt počkat, minimáně ten rok..víc bude lepší..ach jo..já chci taky takového brebentila, co má Kristýnka A manžel by chtěl už taky..
Mějte se krásně a odpočívejte o víkendu...
Zdravím ostatní členky rodinky...

Ahoj všichni,
Adame máš opravdu úžasné kamarády.Myslím že i s bolavými zády bych ho dokázala někam kopnout.Víš,že stres nám všem škodí.

Miládko,tvůj příběh na pokračování je kouzelný a už teď se těším na jeho pokračování.Ty ses minula povoláním měla bys být spisovatelkou. Doufám,že je ti alespoň lépe.Tak hodně odpočívej.

Peti doufám,že už nepodnikáš túry po městě a odpočíváš.

Broni a Mirko 2 jak to že o Vás neni slyšet a nepíšete?

Pavlinko ty si užívej lázně.Pamatuj nepřepínat ať nepřijedeš domů bolavá.

Já dneska zase trpím jak kůň.To střídavé počasí mně ubíjí.No nic opět zalehnu.
Mějte se fajn. Majka

Všechny Vás zdravím a pokračuji ve svých zážitcích ve spojitostí s operací páteře.
Den operace:
Ráno onoho dne 18.3.2010 jsem se poklidně probudila kolem páté a počkala na sestřičku, která řekla, že mě vzbudí včas. To se také stalo. Vzala mi krev na křížový pokus, ten se dělá pro případ , když je třeba transfuze, je to v podstatě poslední porovnání krve před aplikací transfuze a dala mi několik nezbytných pokynů. Pak se sestřička hezky rozloučila a odešla trávit volno po noční. Vzorně jsem poslechla a vyrazila se sprchovat, abych byla co nejdříve připravena k odjezdu na sál. Po té jsem učesaná a vymydlená ležela a čekala, na, jak jsem doufala, brzký odjezd na sál.Proto jsem si ani nevšímala
hemžení postelí, které opět nastalo. Jen já jsem ležela bez pohybu. Protože jsem ráno polkla prášek - asi diák 10 mg, po kterém jsem měla být údajně zklldněna před operací, asi na hodinu jsem usnula. Když jsem se probudila, uviděla jsem sestřičku u vedlejšího lůžka, kde opě pobývala nějaká neznámá paní. Se zájmem jsem se ji zeptala, kdy jdu podle operačního plánu na řadu na sál.
Poklidně mi odpověděla, že operační plán nemají, že až se na sále rozhodnou, že mě budou operovat, zavolají a já pojedu. To mě bez ohledu na premedikaci poněkud rozladilo. Ale třeba to nebude tak zlé, zadoufala jsem a snažila se zůstat v klidu. Za více než dvě hodiny už jsem v klidu nebyla. Asi tak kolem jedenácté mi začaly téci slzy, ať jsem se snažila jakkoliv zůstat plánovitě statečná, jak jsem se rozhodla předchozího dne. Díky tomu jsem dostala opakovaně vynadáno od sestry, kterou asi již nedojímaly obavy a strasti pacientů. Velmi jsem se v té chvíli zaradovala, že ve zdravotnictví nejsou povoleny fyzické tresty pro tak zbabělé a přecitlivélé pacienty, jakým jsem v oněch osudných hodinách byla já.
A tak mi jen potichu tekly slzy, nevzlykala jsem, ale slzy ne
zastavit, což byl asi jedniný účinek, co na mě zanechal diák.
Pak jsem ještě dostala poučení, že když budu brečet, budu mít vysoký tlak a operace nebude vůbec. To mě opravdu zklidnilo, takže navíc jsem dostala vztek na systém, kterému jsem celý život platila nemalé částky na zdravotní pojištění, a když se sama stanu jeho klientem, nemají pro mě trochu citu. Abych dala trochu pokoj, dostala jsem kapačku a cévku. Už nehrozilo, že bych utekla, nešlo to. Ale dámy, já bych stejně neutekla, moje bolesti před operací byly již takového charakteru, že jsem musela strpět cokoliv, v zájmu toho, abych mohla dál normálně žít.
Vzpoměla jsem si na lekce z řečnictví a představila si jak hřímám o nepravostech v etice vůči starým a nemocným lidem, ale náhle přiběhly přísné sestry a daly mi velmi striktní pokyn, abych sebou hodila a oblékla si ony půvabné bílé antiembolické punčochy.Tak jsem sebopu nehodila, ale sdělila jim, že po několika hodinách ležení na zádech, není v mé moci se sama obsloužit. Musím přiznat, že mě tedy svlékly a oblékly. Já už jsem je spustila ze zřetele, protože mě začalo zajímat, jak tak uřvaná zapůsobím na sále.
Přiběhl zřízenec, mladý hoch a i moje postel se asi ve 13 nebo 14 hodin dala do pohybu a vyrazila se mnou, bezmocnou a zbědovanou do vytouženého ráje - na operační sál.

Už mě moc bolí nohy, další pokračovaání dle stavu mne jako pacienta. Ahoj Milada

opravuji, doufám, že jsi už hodná , s tím co píše Miládka souhlasím.No k tomu tvému operáterovi hlavně , že zdůrazňuji všichni lékaři po operacích, že nesmíte být ve stresu a on Ti ho vlastně tím sdělením naordinoval MAGOR Musíš věřit, že to bude lepší a dělat vše , aby se to nehoršilo.
Vás ostatní tady všechny vítám, je nás tady stále více a já než si vás všechny zapamatuji, tak to chvilku trvá.
Pavlínko, ty si lázně užívej dospíš to doma .všechny vás ještě jednou zdravíma přejí krásný zbytek dne ahoj

málem mně trefil šlak, posílám Ti virtuálního facandaHned se mi spustily slzy a chvíli jsem nabyla schopna číst dál, to už nedělej
Pavlínko, Kačka má problémy v práci, ahledně odstupného, ale před 2 dny ji podklouzla noha ve sprše a bouchla se do boku, od té doby bolesti v klidu i pohybuOdpoledne jsme ji vezli za jejím operáterem a ten ji poslal na RTG , aby se vyloučilo posunutí.Napíchal ji a dal ji na noc morfínové tablety.Holky jsem z toho špatná, jak se na ni dívám a vidím, jak se trápí od bolesti a já ji nemůžu pomoct.Snad výsledky výjdou dobře a bude to jen nějaká blokace.
Miládko je fajn, že ses ozvala, už se těším na tvé pokračování.Ty jsi ležela na pokoji s chlapama?To mi rozum nebere je to možné?Držím Ti palce, aby se Ti to vše dobře hojilo
Stáničko, já jsem včera měla takové bolesti kloubů, až mi vyskočila horečka.Už jsem si nasadila léky, ale dnes je viditelná úleva.Ono mi to tak dělává, z ničeho nic mi začne být hůř a nějaký den trvá, než se to upraví.Klouby mne bolí stále, ale to je jiná bolest, než na kterou jsem zvyklá.Dnes budu sát u Kačky, tak vám napíšu až zítra, jak dopadla.
Adame, Katce říkal operatér, že má jet do Karviné, že tam jsou na to specialisti, tak si dá žádost do Darkova.Jistě víš, že tam máte dvoje lázně, ty v Darkově nejsou ve městě.Kristýnko, ten Tvůj chlapeček je zlatíčko, je ve věku kdy jsou děti nejsladší.
Peťule,doufám, že už jsi hodná, Ty, Ty,Ty, slucat opručenílékřůouhlaím tím,jak tosal Miládka.

ahoj, promin ze to tak drsne pisu, ale kamarad je peknej kreten.. tak tohle se pise??? tohle neni sranda!! sem se lekla jak hrom!!

Nedinko- toz takhle si uzivat to je super!! me vcera tak strasne bolel cely clvoek ze sem myslela ze si to hodim.. dnes je uz o neco lepe..
cekma co napise lesanek o operaci at vim do ceho pujdu, zacinam mit strach.. ale snad to nejak zvladnu!!
luky me uz zase otravuje ze chce fotky pustit tak musim poslechnout nez zacne raplovat..
co ostatni?? jak se dari??

Adame, málem mně tr

víš, že si mě tím oznámením málem zabil? Mě se úplně zastavili srdce a hrkly szly do očí....no naštěstí to byl jen žert, ikdyž o tomto se nežertuje...
Jak to, že je Ti hůř? Nenámáhal jsi se nějak víc?

Jinak všechny zdravím...včera bylo krásně a tak jsme si půjčili kola a jeli na výlet....bylo to super, až na to, že jak nejsme na kola zvyklé, tak nás všechny bolel zadek...ani sednout si nemůžeme
Já mám dnes jen podvodní masáž a magnet...takže super...večer jdem prý na pivo...Už cítím, že mám spánkový deficit...no ale vrátit se z lázní nevyspaná? To by bylo podezdřelé...

Jak je Vám všem? Je to aspon trochu lepší? Myslím na vás...

Byl jsem u doktora na rehabilitaci a ten mi prodloužil rehabilitace,no nic se nezlepšilo,spíš se mi stav zhoršil.Bolí mě to zas a jde mi to do levé nohy.Budu se muset fakt moc šetřit,víc cvičit a nesedět furt u počítače atd za 3 týdny jdu na neurologii a tam mi napíšou lázně.Poradíte mi kde jsou dobré lázně,jestly máte někdo zkušenosti?Adam

ahoj moc se omlouvám,ale byl jsem na návštěvě u kamaráda a koukal sem u něj na tuhle stránku a zapoměl jsem se odhlásit a ten toho využil a udělal si s nás srandu.nebojte nic mi není to si jen jeden kamarád udělat s nás srandu

Dobrý den jsem otec syna Adama a chtěl bych Vám všem oznámit,že měl vážnou autonehodu při,které zahynul.Celá rodina jsme zarmouceni.

Ahoj Čumáčku a ostatní děvčata, co jste si na mě vzpoměly.


Protože mi na malém počítači něco už 2x vymazalo poměrně dlouhý dopis, který jsem pracně vytvořila vleže na břiše, rozhodla jsem se psát ve stoje u velikánského počítače a doufám, že dopadnu lépe- ale teď už k věci.


17.3. jsem dopoledne nastoupila do Motola. Mírně vynervovaná jsem sledovala cvrkot kolem a tvářila se statečně a s přehledem. Sice mě trochu děsilo, že se v pokoji, kde jsem ležela střídaly postele jako kuličky v ruletě, takže chvíli vedle mě ležel pán po úraze, další po malé mozkové příhodě, paní před operací a paní po operaci a postele jezdily jako ve snu.Nakonec jsem zůstala na noc úplně sama, což bylo příjemné. Trochu se vše zklidnilo navečer, noční měla sympatická sestra a tak jsme si povídaly, podívala jsem se na operaci endoprotézy kolena v pořadu Vizita, udělalo se mi mírně nanic při představě, že jsem to osobně 2x zažila a kolem jedenácté jsem statečně usnula v představě, jak hrdinně snesu další den a ve víře, že snad nepůjdu na sál jako poslední.


Když dovolíte: operační den vylíčím zírtra, protože už se mi trochu nedobře stojí a navíc, server bere, jak jsem zjistila dlouhé příspěvky neznámo kam.-


Zdravím zlobivou Péťu s pokynem , měj rozum Péťo, tělo je a bude celý život tvoje, tak ho nemuč.


Díl druhý - bude zítra, chci popsat děvčatům, co půjdou na operaci, jak to probíhá. Když člověk zná obtíže, lépe vše snáší.


Pac a pusu Milada

Ahoj Stáničko,
vím, že musim poslouchat. Včera jsem nikde chodit nebyla . Spíš jsem ležela.
Je to trochu lepší, jen ty otoky ve vnitř až nebudou tlačit na ty nervíky tak to bude fajn. Ještě bolej ty boky a kor když si na ně lehnu a pak když vstávám tak mám pocit jakoby mi tam nějaký pes rval maso .
No už si masíruju lýtka na ty kaluže
Čumáčku kam jedeš do lázní?
Dávej na sebe pozor

Broničko, co je s tebou, že nepíšeš????

Ahoj Markét,
děkuju No já doufám. že mi ta operace k něčemu byla. Když za mnou konečně přišel skoro v poslední den můj operatér tak mi řekl, že mi to stejně asi nepomůže tak proč mi to dělali fakt nechápu Musim doufat.
Měj se hezky

Ahoj Pavlí,
vím, že jsi to semnou myslela jen dobře . Prostě bych za tu moji tvrdohlavost zasloužila pár na zadek .
Tak hezky užívej procedůr.
Já jdu dnes odpoledne na stehy k nám na chirurgii, ale zavolám si tam, a řeknu že jsem po operaci páteře a jestli by mě vzali po dalšim pacientovi, když si u nich zaťukám, že nemůžu sedět a ani stát a čekat kolik hodin tam fakt nebudu.
Přeji hezký den

Ahoj Crazyola,
vítáme tě tu.
Určitě trvej na rezonanci celé páteře. Mě ji na neurologii nechtěli udělat tak mi ji nakonec napsal sám praktický lékař.
Držím palečky

Ahoj Kristýnko,
teda ten tvůj Lukášek fakt nemá chybu. Tohle vše slyšet na vlastní uši tak se tam utřískám smíchy . Jak jsi psala, co slovo to perla
Šetři se taky, vím, že chceš mít vše před nástupem do nemocnice hotové, ale ať si víc neublížíš.
Přeji hezký den, paaa