Povídání o Bohu.

Mohu-li se přidat se svou troškou do mlýna...
Já netoužím po tom, abych se dostala do "nebe", jak píše Dana...věřím, že i po smrti člověka naše duše zůstává nějak v tomto světě, že se nevypaří, ale nevěřím, že letí někam směrem do pozemského ráje a k tomu, že bychom měli celý život směřovat...
Chci říct, že si myslím, že nádhera našeho života je dána právě tím, že jsme smrtelní-že jednou bude všemu konec a celý život ať děláme co děláme, míříme k tomu konci..A myslím, že právě tohle dává životu tu nádheru, prostotu a kouzlo...Nádherně to bylo popsáno třeba v Pánovi prstenů, i když to je fantasy kniha/film, ale podstata je důležitá...nesmrtelnost versus smrtelnost...Nechápu lidi, kteří můžou po nesmrtelnosti toužit-ať už po tom nebeském ráji či kdekoli jinde...Navždy být na tomto světě...Myslím, že právě smrtelnost je to, co dělá náš život krásným, jistě i bolestným, ale je to právě jeho pravá podstata-každý má jen určitý čas, který mu byl dán a musí ho co nejlépe využít...Ne se utěšovat nějakým životem po životě či pozemským rájem...tohle je pravý a jediný život, který stojí za to žít, žádný jiný. Neberu jiným jejich názor, ale takhle to já cítím.
Osobně nevěřím na život po životě...vím, že tento život, který mi byl dán je dar a už se nikdy nebude opakovat proto se snažím žít a chovat se podle svého nejlepšího vědomí a svědomí..Nedovedu si představit, že člověk žije celý život s tím, že se těší, až umře a dostane se do "nebe"...Myslím, že život je teď a tady a není správné upínat se na něco, co je za hranicí něčeho, co nikdo z nás nezná.... toť můj názor

jsem tu nebyla. Dnes jsem zase nahlédla. Příspěvky od Nux, Reniny, Kloy, Zonan - krásně se čtou. Ano to je život, za který si může každý z nás. Je třeba spoléhat hlavně sám na sebe. Děvčata, pokračujte. Pokud tu vydržíte, určitě si Vaše příspěvky zase ráda přečtu.

Ale to je právě to, o čem tady píši, jen je to psané trochu právě tím reálným uvažováním, pro mne je příroda a vše co nás obklopuje právě ten život a chyby, které se dějí, vznikají jen a jen naším vlastním přičiněním! A co se týká toho tzv. selského rozumu, tak je to všeobecně vzato!!Jinak asi končím tuto debatu, jelikož téma v této rubrice je Povídání o Bohu a já vlastně o tom nemám co povídat, ale uznávám, každý má mít svůj názor, moc vás zdravím a s těmi, jako jsem já si ráda budu psát v jiných příspěvcích, které můžu znát, nebo znám ze svého dosavadního života!

nejsem zastáncem "selského uvažování", to ne. Nejsem materialista. Nemyslím si, že existuje jen pozemský svět a nic víc. Mám k tomu dost důvodů.
Ale myslím si, že neexistuje žádný vousatý dědeček na obláčku, co řídí všechny naše kroky, a chce, abychom se k němu vroucně modlili a když to neuděláme, uvrhne nás do pekla...
Místo slova Bůh bych dosadila "Příroda", nebo "energie", "láska", prostě nic, co by mělo svůj samostatný život oddělený od našeho a co by nás řídilo. Řídíme se sami, ale málokdo si to uvědomuje, že to co se děje, je jen následek našeho (nebo kolektivního) chování.

Kloa,Vlasanka,Nux : vaše příspěvky jsou bez komentáře, protože celkově vystihují to, co může chápat pouze člověk rozumně uvažující!Jasně, je na místě, lidem třeba, jako je Dana nebrat jejich úžasnou iluzi o jiném světě, vždyť i my si kolikrát přejeme, aby některé věci nebyly, nebo naopak byly, ale to je to lidské selské uvažování a né vymyšlená víra v něco, co si nemůžete pohladit, obejmout postěžovat si atd. a moc se mi líbilo, jak psala Kloa, že ,aby byla šťastná, nebo život, byť nebude pro nás dlouhý, se dá prožít naplno, ale musíme pro to něco dělat a nespoléhat se na modlitby a Boha!

Zažila jsem hluboce věřící lidi, kteří právě po tak těžkém zážitku, jak psala Renina, přestali věřit. Takže chápu.

Strašné věci se dějí, a pokud věříme, že "nám je dělá Bůh", pak je jasné, že na něj musíme zanevřít. Protože proč by ten dobrotivý Bůh dělal hodným lidem špatné věci?

Co se ve světě děje, neovlivňuje žádný Bůh, ale my sami, svým kolektivním myšlením (a konáním), resp. sami jsme si svými Bohy. Všichni jsme součástí celku.

Myslím že náboženství jako takové je tvrdý oříšek. Osobně si myslím že je to zkrátka druh obrany před světem. Život je mrška i když můžeme zažít plno krásných věcí a každý se brání těm ošklivostem svým způsobem. Někdo vleze do vany plné pěny a někdo všechny svoje trable hodí na Boha. Obecně si myslím, že věřcí lidé jsou na jednu stranu víc klidnější v tom směru, že si říkají¨něco v tom smyslu Bůh mi pomůže-stačí se modlit. No, každý má svůj způsob, i když můj to tedy rozhodně není - život se se mnou nemazlí a co si neudělám to taky nemám. Jen aby to nedopadlo jako v tom vtipu o záplavách a dědečkovi na střeše ( Bůh k němu několikrát poslal záchranáře a on se pro samé modlení utopil Tak to jen pro ty, kdo ho neznají). Takže všechno ať má své hranice...

Dano, se svým životem poměrně spokojená jsem, i když nemám a vždy jsem neměla na růžích ustláno. To nemění ale nic na tom, že od života už nic neočekávám. A tedy, že bych už kvůli toho měla hledat Boha. Vím, že toho co očekávám dosáhnu jen svým přičiněním. Když budu doma ležet s rukama v kapse a koukat do stropu, asi se nic velkého nestane. I kdybych tady byla s Bohem.
Taky mám pocit, že je život krátký, ale na tom můžu změnit jen to, že jej prožiju intenzivněji. Nic takového jako život po životě není. Život končí smrtí. Taky se nabízí otázka co je to podsvětí? To jsi někde ve tmavé uličce spatřila samotného satana - červeného mužíka, který kroutil prstem, káral tě a říkal ty, ty, ty, ty se dostaneš do pekla? Proč vůbec někdo potřebuje k životu dělat něco podle nějakého řádu? To, že nekradu, žiju v dobrém, nedělám proto, že mám strach, že se dostanu do pekla, protože je to tak někde psáno, ale jen kvůli sebe, abych se cítila dobře, nemohla bych třeba krást, zabíjet … protože bych z toho nemohla spát.
Vždyť ano, svět je krásný, mi se tady teda líbí i tak jak to je, i když kdyby se k sobě lidé chovali lépe, líbilo by se mi více, ale není to žádná zahořklost a nenávist. Zahořklí a nenávistní jsou lidé brblající, neustále nad každou hloupostí, která se jim v životě přihodí, lamentující.
A opakuji, psala jsem sem prvně o něčem jiném, tohoto se to snad už vůbec netýká. Tak tedy připomínám, že tady před pár dny byly napsány silná slova, často se neshodující s opravdovým životem.
Zázraky se dějí, proč ne, je to „jen“ situace, která nebyla očekávaná. To, že ti Bůh zachránil dítě, mi připadá zcestné, teda pokud neměl bílý plášť.
Chtěla jsem psát dál, ale došlo mi, že je to zbytečné, že udělám lépe když půjdu spát, protože to hlavní co jsem chtěla napsat, jsem už dávno, před několika dny napsala. Asi mě teď osvítil Bůh.


renino, perfektní obrázek

ACHJO, hořkost a závist, a co mám závidět??Mám co k životu potřebuji, ale to už jsem psala, ale znovu opakuji, já ani ostaní, jako jsem já, nepotřebujeme předčítat to, co někdo vymyslel, mám takový pocit, že je ten váš Bůh autista, jelikož si žije sám ve svém světě, proč teda křesťané jako takoví vyvraždili původní obyvatele Ameriky a sami po skoro celém světě vyvolávali války, to jim nakázala bible?Pošeptal jim to snad Bůh? Opravdu, závist to není, jen zdravé uvažování, to si opravdu myslíte, že když květina uvadne, nebo sníte králíka, že se jim umožní tady být znovu?Hloupost a naivita, chrámy, milionóvé chrámy, vypasení faráři, zatrpklé jeptišky, zkrátka lidé, kteří se upnuli na něco co je jenom pouho pouhou fantazií!!Ráda občas nahlédnu do kostela, ale né z přesvědčením, že by mohlo být potom něco lepšího, ale proto, abych se podívala někam ,kde je určitý druh lidské fantazie a umu!! Ale to je jedno, každý z nás má právo smýšlet o svém životě po svém! A navíc, měla jsem pravdu, nedá se to vysvětlit!!!

To znamená, že jste se svým životem spokojeni s takovým jaký je, ale já od života očekávám daleko více a těším se na věčnost s Bohem v nebi, kterou nám Bůh přislíbil. Pokud vám stačí krátký život zde na zemi je to jenom vaše svobodná volba, kterou vám Bůh dal, ale můj život je příprava na život v věčný v radosti a ve spravedlnosti. Pokud někdo tomuto nevěří, nikdo ho nenutí. Já sama jsem se setkala s podsvětím i s Bohem, ale kdo nechce věřit ať nevěří. Nikdo nikoho nenutí, pokud je člověk sám se sebou spokojen a odmítá duchovní růst, který vede do ráje věčného a spokojí se jenom zde se zemí.

Nic ve zlém, ale mám pocit jako by z vás mluvila nenávist a zahořklost ke světu. Vždyť svět je nádherný i s utrpením. Přečtěte si půl roku staré příspěvky jak může Bůh obdarovat lidi v utrpení soucítit s nimi, a zjistíte, že právě v bolesti je duchovní růst největší. Sama jsem to poznala když mi umíralo dítě, ale Bůh vyslyšel mé prosby, protože jsem mu uvěřila a dítě mi zachránil ze dne na den, ale myslím si, že tomu sotva kdo uvěří. Neboť kdo nevěří v Boha neuvěří ani zázraku. Neboť zázraky v mé rodině se dějí pro nás doma k duchovnímu růstu, protože Bohu maximálně věříme a žijeme s ním souladu a lásce Boží a snažíme se dodržovat jeho zákony. Přála bych vám tohle zažít, protože to nejde popsat, jde to pocítit jenom srdcem.
Vyčítat Bohu, že někdo zemře si myslím, že je zbytečné neboť dříve nebo později všichni zemřeme.Člověk by se měl ptát proč se to stalo a jak mě to může ovlivnit na cestě k Bohu. Znám spoustu lidí, kteří po smrti drahého člověka nádherně duchovně vyrostli. Začali se na svět dívat úplně jinak, vážit si sami sebe. Začali být pokorní. Majetek dali na poslední místo před životem atd. Záleží na každém z nás jak tento život prožijeme, jestli se budeme utápět ve smutku a neporostem, nebo se budeme těšit z vlastního života a z darů, které nám život nabízí a není jich málo. Kdo Boha nehledá ani ho nenajde. Bůh se totiž nikomu nevnucuje, dal člověku svobodu jedna cesta je ráj a druhá podsvětí. Záleží na každém z nás co si kdo vybere. A protože jsem na vlastní kůži poznala co je to podsvětí. Je mi líto ztracených duší.
Přeji vám všem klid a mír v duši i v srdci.

Renino, to je to o čem píšu.

Dano, debata se mi zdá sklouzla úplně někam jinam než jak jsem psala svůj první příspěvek. Nejde mi o to někoho přesvědčovat, že Bůh není, pokud něčemu takovému věříš, je to tvá věc, já bych ji s tebou nesdílela, proto od tebe nechci to stejné, přesvědčování, že Bůh existuje. Měla jsem dost příležitostí k tomu najít k němu cestu.
Napsala jsem tady původně proto, protože se některé prohlašování zde naprosto neshodují s tím co spousta lidí zažívá. Prý nám Bůh neuloží na svá bedra více, než jsme schopni unést. Prý si to dokonce sami odsouhlasíme, jinak by se to nedělo. Prý se nic neděje proti naší vůli. Prý nezemřeme bez toho, abychom s tím souhlasili. Prý se nám nedějí ošklivé věci, prý si je dokonce sami vytváříme. Prý nic nepadá jen tak shůry. Ale v životě jsme přesvědčováni svými zkušenostmi o úplném opaku. "Bůh" ukládá některým lidem mnohem více, než jsou schopni unést, přesto, že si o to u něj neřekli, nesouhlasili a dává těm, kteří pro to neudělali skoro nic. Děje se spousta věcí proti naší vůli, přesto, že se snažíme mnohokrát o opak, aby k tomu nedošlo. A i spousta lidí umírá přesto, že s tím oni (i jejich duše) nesouhlasí. Děje se spousta ošklivých věcí, aniž by jsme na nich měli nějaký podíl. I věci shůry jen tak padají... takový je život.
Jinak by podle předchozí teorie platilo to, že je správné, že Bůh vezme dobré rodině otce kvůli alkoholika, který nemá tu vůli nesednout do auta, ta rodina a snad ten otec si to i sám odsouhlasí, že se má toto stát. Není možné, aby se toto dělo proti jeho vůli. Není to ošklivá věc, popř je, ale sám si ji ten otec dobré rodiny vytvořil.
Takže kde je ta chyba? Že by se Bůh spletl když se snaží svými Božími zásahy shůry naučit něco někoho, kdo to nemá zapotřebí? Pokud vůle Boží má naučit, pochopit, udělat z člověka lepšího, tak mě o tom Bůh svou vůlí v reálném světě ještě nepřesvědčil. Přesvědčil mě o tom, že učí ty nesprávné.
Bůh, tak jak to popisuješ mi připadá, že si lidé vytváří jen proto aby měli na koho vznést zodpovědnost. Něco co neexistuje za mě nemůže rozhodovat, radit mi. K tomu mám rodinu, přátele. Jsem s nimi když se raduji, i když mám zlomené srdce, ukazují mi cestu, pomáhají hojit rány života. Bez nich bych nebyla tam kde jsem. Vidíš, i bez Boha to jde.
Je to jen ukázka toho, že některé fráze věřících nemají reálou podstatu.

Měli jsme tragédii v rodině, přišla jsem o jediného bratra, který byl ještě mladý, za svou smrt nemohl, jeho povaha byla víc než krásná, nejsou na to slova, človíček, který dokázal rozesmát, povzbudit a jiné pozitivní věci, vůbec za svou smrt nemohl, mohla za to nešťastná náhoda( v nesprávnou dobu na nesprávném místě),naše rodina zůstala pořád pohromadě a vůbec jsme se neměnili,proč, nikdo nám ho nevrátí, nic nám ho nenahradí a jednou dopadneme úplně stejně, na hrob nám snad kytičku někdo přinese a vzpomene si na nás, ale lidem jako jste vy se toto špatně vysvětluje a nedokážete to pochopit!Se vším se obracíte k tomu vašemu Ježíši , Bohu, k víře, kterou sami ani nedokážete definovat, neberu vám vaši tzv. lásku k něčemu na co si nikdy nesáhnete, nepopovídáte si u dobré kávy, či vína,vše máte jen co někdo kdysi psal do jakýchsi biblí! Já nevím,ale na světě je spousta věcí, ze kterých se můžeme radovat, které nás rozpláčou a jso to věci obyčejné, které připravuje sám život a nikde to nebylo psané ! A nemluvit slovami, jako to Bůh!!! Mám tři úžasné dcery, nikdy jsem neplánovala, rodina je pro mne nade vše, zdraví,přátelé a láska, kterou rozdávám a příjmám, je víc než cokoliv největšího na celém světě a vůbec jsem nepotřebovala nikdy zjišťovat, jestli za to může nějaký Bůh, ale je to jen naše zásluha, že dokážeme být v pohodě a milovat, jak psychicky tak fyzicky a žádného Boha k tomu nevolám!!!!!! Lidem přeji jen zdraví a normální obyčejný selský rozum!

Bůh podle mě není...A mám k tomu svoje důvody...

Škoda, že jsi nikdy Boha nepoznala nebo aspoň jeho blízkost, je to něco nádherného co se nedá popsat a nikdy bych to za nic na světě nevyměnila. Věř, že pokud budeš Boha dál hledat z upřímného srdce dá se ti a vám všem poznat. Bůh je všude kolem i v maličkostech, chce to jenom otevřít oči dokořán a vidět to správné a doufat. Nás je doma pět já děti manžel a Bůh. Bydlí tu s námi a cítím ho jako každého jiného člověka. Ukazuje nám cestu, radíme se s ním, je u měně, když se raduji a je u mě, když mám zlomené srdce. Je to právě on kdo hojí naše rány života a ukazuje nám tu správnou cestu. Bez Boha bychom nebyli nic a nebyli bychom tam kde jsme dnes.
Je to těžko pochopitelné, ale kdo si tohle přeje a pozve Ježíše do svého srdce, může žít s Bohem tak jako mi. Přeji ti abys jsi našla Boha skrze Ježíše pokud ho chceš najít a hledáš.
Přeji vám všem klid a mír v duši i v srdci.

Nevykládám si to špatně, ani nehledám žádného viníka. Poukázala jsem pouze na realitu. Jak už jsem psala, bylo tady napsáno v tom smyslu, že si jedinec může za spoustu věcí sám, že se nic neděje jen tak, na což jsem psala, že tomu tak zákonitě není lidem se děje i spousta věcí, za které si nemůžou, o které se neprosili, kterým se snažili bránit (třeba tím, že konají dobro) a vyhnout se jim.
Hloupost ... "Bůh si nepřeje, aby se v autě zabil nevinný či viný člověk", přesto dopustí to, že "nevinný zemře".
Na Boha se nezlobím, ale nedá se uvěřit tomu co tady píšete, protože zkušenosti mi říkají něco jiného. Boha ani nehledám, měla jsem dost příležitostí ho najít - křest, roky náboženství, svaté přijímání, zpovědi, bohoslužby.
A jo, jo, stejně mi napíšete, že Bůh je se mnou. No škoda slov. Jdu dělat jinou, smysluplnější práci, než tady toto

Zase sis to špatně vyložila. Mám pocit, že hledáš viníka kdo za to všechno může a dopředu víš kdo za to může. Připadá mi, že viníš ze špatných věcí Boha.

Přečti si znovu předešlé úryvky. To, že Bůh dopouští je hluboká myšlenka a znamená to, že první lidé zhřešili a Bůh je seslal na zem tedy dopustil, aby nesly všechny následky svého prvotního hříchu a všech ostatních samy za sebe i mi všichni. Protože lidé nikdy nestáli a nestojí o rady Boha pouze o jeho pomoc.

Bůh si nepřeje, aby se zabil v autě nevinný či vinný člověk. V takovém případě často člověka řídí zlí duch, třeba zrovna Satan na kterého se zapomíná.
Zkus si přečíst všechny starší diskuze, které jsme psali před půl rokem a možná vše správně pochopíš. Mám pocit, že se na Boha zlobíš, ale vinu bys měla hledat u svých prvních předků, kteří tohle všechno způsobily. Bůh to tak nechtěl, lidé si svou cestu k hříchu v ráji zvolili sami a ještě sváděli vinu jeden na druhého.

Nedopusťme, abychom byli stejní a dokonce vinu člověka sváděli na Boha. Na jedné straně si lidé volí potrat, nevěru, a svoje cíle bez Boha a na druhé straně chtějí lidé,aby dělal Bůh zázraky, ale jenom takové jaké vyhovují jim samým.

Každý člověk by měl ze sebe vydat něco navíc a nespoléhat jenom na Boha, natož na něj svalovat hřích lidstva a utrpení. Diktovat Bohu podmínky, že by člověk chtěl mít zdravou rodinu, atd., ale co je člověk ochoten udělat pro Boha pokud se tohle všechno děje?

Asi to tak mělo být, aby první lidé zhřešili a prošli si vším, aby si všeho vážili a Byli věrni Bohu, protože mi jsme pravím vlastnictvím a dětmi Božími a za to by jsme mu měli vzdávat chválu. Nebít jeho není tu nikdo z nás. A můžeme být šťastni, že Bůh dal lidem novou šanci, aby ukázali, že umí s hříchem bojovat a nejen s ním žít. Bůh pouze uzdravuje léčí a pomáhá.
Bůh nikomu nedá moc ani slávu ani investici do zbrojení, tohle je dílo Satana a měla by jsi to umět rozlišit, co pochází z dobra a co ze zla po ovoci. Pokud správně nerozeznáš co je pravý hřích těžko pochopíš. Že je rodina šťastná není přece hřích to mě dost zarazilo v tvém článku.
Přeji vám klid a mír v duši i v srdci.

To opravdu není Boží dobro. Je to spíše trest, když při havárii zemře dobrý člověk vinou špatného. Ten co zemřel znal hodnotu života, rodiny, ale ten co to zavinil si životních darů nevážil, takže je opravdu nepochopitelné proč se tak děje, dokonce s vůli Boží tvrdíte, proč by hodnotu života měla poznávat rodina, která její hodnotu už zná! Takoví lidé spolu tráví v rodinném kruhu dost času, mají správnější hodnoty než vrazi a přesto musí trpět. To nemůže být vůle Boží. Nebo tím snad chceš říct, že se ten člověk provinil tím (zhřešil), když sedl do auta, proto ho naboural opilec, že měl raději být doma v rodinném kruhu ... to je nereálné, pohybujeme se ve světě.
Píšeš hlad v Africe. Za ten si ale opět nemůžou ti dobří, ale ti co tam vyvolávají věčné války, raději investují do zbraní než do jídla. To opět dělají ti špatní a trpí, tedy dle vaší teorie - jim toto dal Bůh, aby byli lepšími - ti dobří. Vždyť oni nechtějí nic jiného než obyčejný život - jíst, mít zdravou rodinu a jeden druhého. To je hřích?
I dobrých věcí si lidé všímají - "že se někomu narodilo zdravé dítě, že se někomu podařilo zachránit manželství, že je ve škole obětavá učitelka, že se lékařům podařilo někoho zachránit", a ti kteří si toho váží, znají tu hodnotu, si to taky zaslouží, to by měla být vůle Boží, ne to, že se jim dějou opaky - "že se narodí nemocné dítě, že ztroskotá manželství, že je ve škole neobětavá učitelka, že lékaři nezachrání lidský život".
Zdá se mi, že tak svět chcete vidět, ale nevidíte jaký je.

Špatně sis to přebrala. Bůh nemá zájem, abychom trpěli, Ježís trpěl za nás na kříži, abychom mi netrpěli.

Tak třeba s tou havárkou. Za vším je lidský hřích. Když jede řidič rychle nebo pod vlivem alkoholu páchá hřích a ohrožuje ostatní. Když někdo při havárii zemře, dokáže Bůh z tohoto zla pozdvihnou člověka a rodina ve které někdo zemře se začne měnit. Začnou si vážit života, udělají si na sebe více času, změní se jim hodnoty života na ty správné pokud je neměli atd.

A nebo proč je hlad v Africe?
Je za tím lidský hřích. Bůh dal lidem svobodu a někteří lidé jí zneužívají. Dřív byla Afrika kolonizovaná, zotročovaná, byli tam vykáceny lesy, diamantové doly které by mohli obohatit stát patří západním státům a tak bychom mohli pokračovat.

Proč je Aic? Je za tím lidský hřích, nevěra. Bůh dal lidem desatero jako návod jak řídit svobodu a lidé jej odmítli a nemocní lidé jsou následkem dalšího lidského hříchu. Bůh nemá zájem, aby byli lidé nemocní.

Proč je leukémie?
Bůh dal lidem Zemi, aby ji spravovali a hospodařili na ní, ale lidstvo planetu zničilo, pesticidy, továrnami, valkými přístavy a přehradami dokonce změnilo mořské proudy a tak změnilo podnebí země, raketami způsobili ozónové díry atd, na jedné straně země je hlad a na druhé se hází jídlo do koše, protože někteří lidé si již ničeho neváží ani lidského života. Např. u některých lidí je potrat rozhodnutí ženy ne vražda života. A kdo za to může zase člověk a jeho lidský hřích.

Věř, že na světě je více dobra než zla. Bůh nás stvořil ke svému obrazu a v každém z nás je kus dobra. Záleží na každém z nás jak toto dobro budeme spravovat a nepustíme do svého srdce zlo.

To, že se všude píše, mluví a sleduje jenom to špatné neznamená, že je svět špatný a o to právě zlu jde, aby na sebe upoutalo pozornost a lidé si myslely, že svět je ponurý, zlí, pak mají lidé depresi, vraždí, touží po moci, slávě, penězích, aby si ze života co nejvíce urvali atd.

Ale, že se někomu narodilo zdravé dítě, že se někomu podařilo zachránit manželství, že je ve škole obětavá učitelka, že lékařům se podařilo někoho zachránit, že je letos velká úroda a nehrozí hlad o tom se nemluví, to v dnešní době není in. Ale záleží na každém z nás jak se budeme na svět dívat a vnímat ho. Život je krásný i s lidským utrpením a rány nám hojí Bůh.

Každý z nás má moc změnit svět k lepšímu, jenom musíme začít každý u sebe a první změnit sebe a pak se začne měnit svět.
Hledej dobro je ho více než zla. Bůh přijde jednou ve slávě a budeme s ním žít navěky ve spravedlnosti, lásce a beze zla.
Přeji vám všem klid a mír v duši i v srdci.

Já právě věřím v to, že já sama si volím svuj "osud". Volím si jej ještě před narozením dle toho, jakou zkušenost chci prožít. Volím si tedy rodiče, kterým se narodím, i určité životní mezníky, do kterých patří těžké životní situace, protože jak mohu poznat pocit odpuštění, když mi nikdo neublíží? Na všechny mé volby však v okamžiku narození padl závoj zapomnění. To je má dohoda s Bohem.
A Buh mi vyjadřuje tu největší lásku, protože mi umožní prožít vše, co si prožít přeji. Musí se dívat jak "trpím", jak v určitých životních obdobích jsem HO popírala a ve své nekonečné lásce mi neustále podává pomocnou ruku. Není JEHO vina, že tu ruku občas nevidím a neuchopím. Za všech okolností mi však nechává svobodnou vuli a možnost volby. Tak, jako rodič nechá občas lehounce spálit své dítě, aby jej uchránil od daleko horších popálenin.
Nevím, co mě ještě v životě čeká, neznám své plány ani plány Boha pro mé nejvyšší dobro a dobro VŠECH, ale jdu s odvahou, duvěrou, vírou, láskou a nadějí ... jdu S BOHEM.

Kloa: chápu Tě, protože jsem Tvé pocity kdysi prožívala. Život je tak nastavený, že vždy dostaneš dukazy své víry.

Dano, chápu jak to myslíš (příklad zlého člověka), kdyby to tak bylo, byla by to podle mě ta vůle Boží, která chce člověka něco naučit, pochopit, udělat z něj lepšího člověka, to co bych pochopila, že je správné ale v reálu se to děje naopak. Zlé asi ochraňuje pekelná síla, která je mocnější než ta Boží.
Pro pochopení uvedu taky příklady.
Vůli Boží, která by chtěla člověka něco naučit, udělat z něj lepšího, chápu tak, že pokud někdo krade - je z něj zloděj a tím ubližuje ostatním, tak by v tomto případě byla vůle Boží to, že zloděj přijde o ruku. Ale ve skutečnosti to často dopadá tak, že „o ruku přijde okradený“. Děje se to dnes a denně - např. autonehody na silnicích, kde často umírá ten nevinný a řidič, který nehodu způsobil třeba pod vlivem drog nebo alkoholu z toho vyvázne s pár škrábanci. Jak tohle může být vůle Boží? Zesnulý měl milující rodinu, vážili si jeden druhého, milovali se, znali hodnotu života a druhým neubližovali, copak si to on a ta rodina zasloužili?
Takovou zkušenost - přijít tak hloupě o blízkého člověka nepotřebuje snad nikdo z nás. A právě toto se děje daleko častěji než to, že Bůh potrestá tebou uvedeného zlého člověka…

Proste a bude vám dáno.
To znamená, že když Boha prosíš nenechá tvou prosbu a modlitbu vyznít naprázdno. Někdy Bůh moc dobře ví proč s vyslyšením otálí, někdy chce,aby člověk sám měl také nějaké přičinění na konkrétní změně, aby si tu změnu uvědomoval sám na sobě a snažil se.
No a někdy, vlastně ta vyslyšená prosba bývá dávno vyslyšena jenom si toho člověk nevšimne, protože všechno se mění postupně pozvolna, aby se ze změnou měnil člověk sám.
Někdy člověk prosí a Bůh jej dávno vyslyšel jenom si toho člověk nevšimne, protože prosí za konkrétní věc, upne se na ni a Bůh změní něco úplně jiného, protože ví co je pro nás dobré a ví co právě změnit tak, aby se naplnila naše prosba.
Mi na to dem někdy od konce a vyhlížíme zázrak a on už se dávno stal, ale na začátku, tam kde ho vůbec nehledáme. Všechno se děje, abychom v životě duševně rostli blíže k Bohu.
Snad jsem ti usnadnila pochopit co to znamená prosit. Někdy člověk prosí za člověka, aby se polepšil, když je třeba zlí a mi nevidíme žádnou změnu, ale například zlí člověk zničehonic vážně onemocní a začne se měnit duševně k lepšímu.To je právě ta vyslyšená prosba, že Bůh dopustí takové věci, právě protože dopředu ví, že konkrétní osoba by k němu blíže nikdy nedošla, kdyby třeba neonemocněla atd. Byl to jenom příklad.
Přeji vám všem klid a mír v duši i v srdci.

Souhlasím v něčem s oběma z vás. Věřím, že je nad námi nějaká "vyšší síla" a že vede naše kroky...Stejně jako pro Klou je pro mě ale hrozně těžké věřit, že někdo má nehodu a je nadosmrti na vozíčku proto, že si to tak Bůh přál. Nebo že někdo oslepne, protože to je Boží přání. Nebo snad trest? Je pro mě těžké se na to takto dívat. Měli bychom to brát tak, že nás Bůh zkouší? Dřív jsem se na to dívala tak, že nás tím chce Bůh (nebo jak té vyšší síle chcete říkat ) zocelit, ale teď už nevím, co si myslet..podle čeho si vybírá..koho nechá zmrzačit, oslepnout, nechat zemřít jeho dítě...Nevěřím, že to Bůh takto individuálně řeší u každého z nás - to by musel být docela cynik, ne? Říci si-tak dneska se podíváme na Elišku Novákovou..tak té se dneska zřítí manžel v letadle, dále třeba Petra Novotná - té se narodí zdravý syn, atd. atd....Na základě čeho-toho jak hříšný život vedou či nevedou?? Vím, že to zní absurdně, ale není to celé trochu zvláštní??
Mě by zajímalo, jak to věřící lidé berou-když má třeba jejich manžel těžkou autonehodu přijmou to samozřejmě jako Boží vůli nebo hledají u sebe chyby, které udělali a za které je Bůh trestá nebo to berou tak, že Bůh nechá tyto hrozné věci se dít, aniž by proto měl zvláštní důvod?? Myslím, že pro každého člověka musí nesmírně těžké se s něčím takovým vyrovnat a ne tak ještě s myšlenkou, že to někdo takto chtěl...

DĚKUJI

Než ti odpovím na tvé dotazy, tak ti chci poděkovat za tvůj "vpád" , za tvé dotazy, jelikož tvé příspěvky v podstatě vedli k "znovuoživení" této diskuze. Už jsem se chystal něco sem napsat na téma velikonoce, ale o obecných tématech si můžem popovídat později. Lepší je diskuze nad konkrétními dotazy konkrétního člověka...

Takže k věci.

Slovo modlitba bývá definováno jako rozhovor člověka s bohem - ať už je to Bůh Abrahamův Izákův a Jákobův či nějaký jiný "bůh". Pokud tedy tvůj život probíhá za trvalé (nebo velmi časté) komunikace s Bohem, děláš dobře. On nás stvořil a On je opravdu ten jediný, který to s námi myslí opravdu dobře.

Nad otázkou "...do kdy člověk má právo prosit a od kdy říci "Bože ať se děje vůle tvá"..." diskutují teologové všech denominací už mnoho let. Sám jsem na toto téma četl pár značně protichůdných pojednání. A kupodivu oba názory nacházeli poměrně snadno oporu v Bibli.

Nad jedním aspektem Boha zůstává často lidem "rozum stát" a opravdu je velmi těžké to pochopit. Jde o určitý typ dualizmu. Na jednu stranu nás Bůh vyzívá, abychom se jeho ptali, co máme dělat a na druho stranu je v Bibli psáno právě to "proste a bude vám dáno" a "nedostáváte, protože špatně prosíte" a "na čem se dva nebo tři shodnou, toho se jim dostane..." (volně řečeno). Stejně tak je tam psáno, že máme kázat evangelium všemu stvoření a že člověk se může svobodně rozhodnout. Je pak před Bohem odpovědný za to, zda si vybere být s Bohem nebo bez Boha - podle toho si sám svobodně volí věčný život buď v Boží přítomnosti nebo bez Boží přítomnosti (o samotě sám se sebou). A na druho stranu se dočteš v Bibli tohle:

Víme, že těm, kdo milují Boha, všechno napomáhá k dobrému - totiž těm, které povolal podle svého záměru. Ty, které předem znal, totiž předurčil, aby se podobali jeho Synu, aby se tak stal prvorozeným mezi mnoha sourozenci. A které předurčil, ty také povolal, a které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také oslavil. Co na to řekneme? Když je Bůh s námi, kdo proti nám?! Neušetřil svého vlastního Syna, ale vydal ho za nás za všechny; jak by nám s ním tedy nedaroval i všechno ostatní? Kdo obviní Boží vyvolené? Vždyť Bůh ospravedlňuje! Kdo nás odsoudí? Vždyť Kristus zemřel, ale hlavně byl vzkříšen z mrtvých, je po Boží pravici a prosí za nás! Co nás oddělí od Kristovy lásky? Snad soužení, úzkost nebo pronásledování, hlad, nahota, nebezpečí nebo meč? ...... Jsem si jist, že smrt ani život, andělé, vrchnosti ani mocnosti, věci přítomné ani budoucí, výšina ani hlubina ani nic jiného v celém stvoření nás nemůže oddělit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu!

Římanům 8:28 - 39 (NBK)

Ty tučně vyznačené věty jsou úžasné ! Ty si někam napiš a "užívej třikrát denně v případě depresí"

Ale co ty další věty? Přicházejí k Bohu jen ti, které si Bůh předem vybral? .....
Pozor ! Hrozí "zamotání hlavy" ! Epištola Římanům je jedna z těch velmi "hutných". Obsahuje mnohem víc, než se na první přečtení zdá...

Úžasné na modlitbě je to, že nemá v podstatě žádná omezení. Různí lidé ti nejspíš budou dávat různá doporučení jak se "správně modlit". Ježíš však osobně a přesně definoval "správnou modlitbu" v 11. kapitole ev. Lukáše a v 6. kapitole ev. Matouše:

... Váš Otec ví, co potřebujete, ještě předtím, než ho poprosíte. Proto se modlete takto: (1.)Otče náš, který jsi v nebesích, ať se posvětí tvé jméno! Ať přijde tvé království! (2.)Ať se stane tvoje vůle jako v nebi, tak i na zemi. (3.)Dej nám dnes náš každodenní chléb a (4.)odpusť nám naše viny, (5.)jako i my odpouštíme našim viníkům.(6.) A neuveď nás do pokušení, ale vysvoboď nás od zlého. (7.)Neboť tvé je království i moc i sláva navěky! Amen.

Matouš 6:8 - 13 (NBK)

Schema (osnova, obsah) je tedy jasně definované naším Pánem a Králem. Modlitba by měla obsahovat:
(1.) díkčinění - poděkování Bohu za to, co pro nás udělal a dělá
(2.) vyjádření pokory - ty jsi pán a král mého života
(3.) prosby za potřeby - konkrétní upřímná slova o osobních bojích, touhách a potřebách
(4.) prosby za odpuštění osobních provinění - pokání z vědomých provinění (hříchů)
(5.) odpouštění provinění ostaním - pokud se někdo proti tobě provinil, je třeba mu odpustit (někdy to není snadné a je třeba požádat Boha o pomoc)
(6.) prosba o ochranu v dalších dnech
(7.) díkčinění a vyjádření důvěry v Boží moudrost a milost

Neměj strach, že budeš s Bohem nějak "manipulovat". On se stejně nenechá. Pokud tvé srdce bude u Něj a budeš Bohu naslouchat a bude ti hlavně záležet na tom, aby Jeho život proudil skrz tebe k ostatním, pak nehrozí, že bys po Něm chtěla nějaké nesmysly. Důvěřuj Bohu, že bydlí v tvém sdrci a pokud si nebudeš jistá, zda tvá prosba je Bohu milá - zeptej se ho. On má rád, když s ním jeho děti mluví.

BTŽ (Bůh ti žehnej)

protestant

Ano, často si musíme dát velkého Bacha na to, o co vlastně prosíme. Naše podvědomí (či Bůh) funguje tak, jak řeknem.
Často nevíme, co je pro nás "nejlepší", protože to nevidíme v globálu, koukáme na naši situaci jen z našeho zúženého pohledu , z jediného bodu tady na malé zemičce. Tak jako malé dítě nemůže vidět, že to co je mu nepříjemné je vlastně často pro jeho dobro.
Vyšli do éteru (nebo k Bohu, či jak to chceš nazvat) svůj požadavek, a čekej, co se Ti vrátí. Někdy se dějí věci bez naší vůle a asi to tak má být.
Vždy dostanem to, co potřebujem. Jen se nám to občas hodně nelíbí.

Ahojky, s podobenstvími ti sice neporadím, sama se v tom plácám.....ale Protestant je na vysvětlování fajn...pomůže ti...
Nevím proč, ale když jsem četla tvůj předešlý příspěvek, nějak mi přišlo, že jde o trable ve vztahu..Je to tak? Jestli se pletu nebo o tom nechceš víc mluvit, pochopím to....
Klidně mi napiš i na os. zprávu, nevadí mi to..... kdyby sis chtěla popovídat....
Neboj se, určitě všechno zvládneš, překonáš a budeš se zase cítit silnější a klidnější....
Někdy si říkám, že je asi lepší problémy moc nerozebírat a jít dál a žít dále co nejlíp
Záleží na každém co mu spíš pomáhá.
Horší to mají tací, kteří jsou citlivější,, berou si věci moc k srdci, moc důvěřují ( ale co je to moc, že, to dodnes taky nevím...), většinou ten, který očekává, že když se bude chovat ke všem co nejlíp, budou se i ostatní k němu chovat stejně, bývá hodně často zklamaný a zrazený....Ale to už je jiné téma.....
Já se už v životních strastech snažím být víc nad věcí, jinak se v tom, víc nebo míň, topím a možná, ( ještě nevím) , to pro mne bude lepší.............Někdy je možná lepší si říct......nech věci plynout, tys nic neudělala, stalo se to a to a tak to holt je, ber to tak a jdi dál.....
Na tebe moc myslím a opravdu neměj obavy, bouřka zase přejde a vyjde sluníčko :o)

Dá se říci, že je teď můj život jednou velkou modlitbou, snažím se oprostit od toho, abych Bohu něco "diktovala" (vždyť On ví, co je pro nás nejlepší), ale nějak mi to nejde - prosím vlastě za určitou konkrétní věc. Říkám si, vžyť v kostele se také pronášejí konkrétní prosby. Na druhou stranu, do kdy člověk má právo prosit a od kdy říci "Bože ať se děje vůle tvá". Toho já zatím nejsem schopna, i když jsem vžy tvrdívala, a podle některých lidí platí, že někdy dostaneme to, co chceme a pak zjistíme, že to vlastně není ono, protože ...
Jak si vyložit věty typu "proste a bude vám dáno" apod. jsou to vše jen obrazy, podobenství.... špatně si to vykládám?

Zonan, mě jen další a další zkušenosti a realita, kterou vidím kolem sebe, čtu o ní a různě se dozvídám, utvrzuje v tom co jsem napsala. Na tom se nic nezmění.
To, co si přejí ostatní opravdu vědět nemůžeš, stejně tak jako to nevím já a ani jsem o tom nikde nepsala, že to vím. To o čem píšeš - jak bych se tvářila kdyby mi blízký člověk řekl, že chce umřít - je ale úplně něco jiného než co jsem napsala. Bylo zde dříve psáno v tom smyslu, že si jedinec za spoustu věcí může sám, že nic se neděje jen tak, na což jsem napsala, že tomu tak zákonitě není, lidem se děje i spousta věcí, za které si nemůžou, o které se neprosili, kterým se snažili bránit a vyhnout se jim, jakožto, že Bůh ukládá některým lidem mnohem více, než jsou schopni unést.
Nelžu sama sobě.
Nevím proč by mělo být nepřípustné chtít umřít. Pokud si to někdo přeje, stejně to udělá. Děje se to snad denně. Ale toto je úplně na jinou debatu a složitější záležitost a ne to o čem jsem napsala, takže nechápu souvislost s mým příspěvkem, stejně jako to to dále rozebírat. Ani nevidím nic nepřípustného na tom si něco přát. O čem by bylo lidské žití bez touhy a přání?
To snad víme všichni, že bez poznání studeného, by jsme neznali teplé, bez zla, by jsme nepoznali dobro, bez nemoci by jsme neznali hodnotu zdraví, ale pokud toto už někdo zná, proč o tom musí být přesvědčován. Děje se proto, jak už jsem psala, spousta ošklivých věcí, aniž by na tom lidé měli nějaký podíl. V reinkarnaci nevěřím, asi ani pořádně v Boha, protože kdyby taková síla existovala, neděla by se spousta věcí tak jak se děje, protože nemusím zákonitě přijít o nohy, abych znala jejich hodnotu, ale tohle se přesto děje. To je to o čem píšu

Budu se snažit Ti alespoň trochu odpovědět z mých zkušeností. Kdysi jsem uvažovala obdobně, ale nyní si všímám ruzných souvislostí, které mi mnohé objasňují. To, co si opravdu přejí jiní lidé nemužu nikdy vědět. Jak by ses tvářila, kdyby Ti Tvuj blízký člověk sdělil, že chce např. umřít? Pochybuji, že bys jeho přání přijala, pokývala hlavou a přála mu "šťastný život po životě". Díky společenským tlakum jsme už nastaveni tak, že lžeme sami sobě. Je přece nepřípustné chtít umřít. A stejně tak je nepřípustné přát si mnoho dalších věcí. Jenže naše duše si je prožívat přeje. Když si to uvědomíš, mnohem lehčeji procházíš i nepříjemnými událostmi. Když se poddáš oné nespravedlnosti, převáží u Tebe zloba, vztek, pocit nemohoucnosti, oddělení se od Boha. Všimla sis, že existuje něco jako zákon opozice? Teplé existuje jen ve srovnání se studeným, dobro se vyčleňuje vuči zlu, zdraví k nemoci ... Žádný z těchto prožitku nemuže existovat sám o sobě. Poznala bys, co je to láska, kdybys nepoznala opak? Takto bych mohla pokračovat dál a dál. Já věřím v reinkarnaci. Vím, že v minulých životech jsem prožívala ruzné aspekty bytí. Byla jsem bohatá i chudá, laskavá i nenávistná. To byly ty mé "zkoušky". Jak zvládnu třeba hmotné bohatství. Dokážu se o něj podělit, nebo naopak zpychnu a budu pohrdat chudými? Fajn, v dalším životě si vyzkouším bytí v chudobě. Nic není špatné ani dobré. Je to jen hra a prožívání a v tomto životě jsem dostala dar pochopit tuto hru a naučit se ji hrát.