Já si myslím, že je to hezké. Ty dětičky to neberou jako my. Je to pro ně něco krásného. Vždy když si prohlížím obrázky s ježíškem, žasnu nad dětskou fantazií a moc se mi to líbí.
Také by mne ale zajímalo, jak to vlastně vzniklo.
Nám říkala babička, že když se Ježíšek narodil, lidé mu nosili dary, a proto on teď nosí dárečky lidem. Nám to tehdy nepřišlo nijak divné, ani nelogické...

Já myslím, že každé dítě prostě CHCE věřit. A je mu jedno, že je to nelogické. Až později mu to vrtá hlavou.

Letos poprvé máme doma Vánoce "bez Ježíška", a musím říct, že to jaksi ztratilo kouzlo. Už žádné rozzářené oči dětí, že se stal zázrak, už ží¨ádné tajemno. prostě dárky, co se koupí v obchodě a hotovo.
Trochu je mi to líto.

Stejně by mě zajímalo, kde se tenhle logický "nesmysl" vzal, a proč se to dětem vnucuje. Čistě technicky vzato to vyžaduje dost velký logický kotrmelec - věřit tomu, že nějaké "miminko" rozdává o vánocích všem dětem dárečky
To už je přijatelnější ta verze s "dědkem ze severu" Ten má na to rozvážení alespoň nějakou "logistiku"

Mám dojem, že jsme se segrou přestali té pitomosti věřit ve chvíli, kdy jsme ve skříni našli dárky, které pak byly pod stromečkem...

Já teda taky nemám pamatováka.. Kdy u mě skončil ježich netušim..

Už si přesně nevybavuji, jak to bylo přímo u mne, ale myslím, že nějak také ohledně dětí ze školy. Nijak mě to nepoznamenalo ale znám i děti, pro které tohle zjištění byla opravdu obrovská rána.

Pěkné dárečky od Ježíška všem dobrým lidem a pravou zimní pohodu do Vašich domovů.

Mě to rodiče začli vysvětlovat tak, že dárky nosí Ježíšek, když jsem přišla s tím, že děti ve škole říkala, že neexistuje, ale že dárky nám tam přidají i rodiče A z toho byl pro mě lehčí přechod na to, že Ježíšek dárky nedává

Ahojky. Jsem ráda, že jsi mi odpověděla na moje otázečky a žes je nevzala ve zlém. Je to asi hodně těžké pro ty děti, ale ukazuješ jim to moc hezky. Taky by mě to zaujalo
U nás o Ježíšku ví ta nejstarší 8 a půl roku, jinak 4 letá pořád věří a malinká - 20 měs, ta to ještě vůbec nijak nebere. Hrozně moc se na vánoce těším. Je to taková krásná atmosféra a mám vždy takové vnitřní teplo v srdci, že jsme pohromadě, že se máme rádi....Na počet a cenu dárků se u nás nehraje. Bereme vánoce spíš srdečně a to je hezké. Znám lidi, co se jen chlubí kolik toho dětem koupili a kolik to stálo a vše ostatní jim uniká. Je to ostuda. Navíc je tolik dětí, co nemají to štěstí mít rodinu a třeba ani ty, symbolické drobnosti a oni se takhle sobecky chovají. Doba je holt jiná a zkažená.
Snad jsem se nikoho nedotkla. Je to pouze můj pohled na věc.

Když se bavíme o víře, dovolila bych si přerušit hovor svou otázkou:

Jak dlouho jste věřili v Ježíška (resp. v to, že nosí na Vánoce dárečky)?
Já myslím, že je to kouzelné období, naše děti už nevěří, až letos jsme jim to "práskli", ikdyž jsou už dávno školáci.
Byli myslím poslední ve třídě.

To se nedá říct,že by měla potíže spíš bych to nazvala hledání sama sebe uvědomování si skutečnosti ,hodnot,duševního dospívání ,utříbení názoru atd.Tímto procesem projde asi každý než opravdu uvěří srdcem.
No a ty zdravotní potíže.Dcera měla pocit,že byla od malička rozdvojená osobnost.Vždycky za mnou v noci chodila,že ji někdo volá a má pocit,že má někde sestru,měla problémy s usínáním.Vůbec jsem nevěděla jak na to reagovat.Dali jsme ji vyšetřit a schizofrenie to nebyla.Tak jsem jí vysvětlila,že jednou přijde čas kdy se dozví co to znamená a měla by být trpělivá.Vždy říkám dětem,aby byli silné a sama se v ústraní sesypu než všechno strávím,ale tak, aby mě děti neviděli.
Děti jsou silné a nikdy se netrápili ,proč to vše je tak a ne jinak.To nedokážu ani já.No a den před operací to dceru trochu vzalo a málem se rozbrečela,že celý život tušila,že má někde sestru.Pak se stalo,že to zmizelo a to je pro ni asi větší oříšek než ten,že to tam bylo.Nevím co se jí honí hlavou, říká,že je ráda,že to má za sebou a nechce o tom mluvit.Nenutím ji,ale asi jí to bude nějakou dobu trvat než se s tím smíří.Mám pocit,že tímto utrpěla dost velkou duševní bolest.Hrozně se jí ulevilo usíná dobře ,říkala,že má pocit jako by z ní odešla polovička života a už neslyší to volání.To je asi ten hlavní důvod co jí dělá problém se s tím vyrovnat.
Povím ti perličku.Malá říkala"no mami ještě,že to tak dobře dopadlo,představ si kdybych měla takové dvě praštěné ségry a ne jednu.No to by mě opravdu odvezli."Ta to z nás pojala asi nejlíp.

Jak vést děti k Bohu ke vztahu k přírodě a životu.Důležité je s dítětem mluvit s ohledem na věk ,aby to pochopilo,aby se pak nebálo.Nedá se to napsat v jednom článku,ale třeba.Máme štěstí,že z domu vidíme východ slunce, měsíce a západ slunce a měsíce.Tak si třeba s pětiletým dítětem povídáme jak je to sluníčko krásné ,jaké v něm vidí barvy a jak krásně a teple hřeje na zem na květinky na nás,aby krásně kvetli voněli.A to sluníčko nám dal Bůh ,protože nás má rád,aby jsme z něho měli radost mi i zvířátka,protože bez sluníčka by byla tma a ve tmě nic neroste a nevidělo by dítě tu krásu kolem sebe,kterou učinil Bůh a daroval nám ji abychom se o ni starali.A bylo by smutně motýlkům a včeličkám.A oni jsou tak hodné a pilné,že nám dávají med.A ten med je také dar od Boha neboť stvořil včeličky aby nám pomáhali a i jiná zvířátka atd.A že jedno bez druhého nemůže být.Všechno má svůj řád a doplňuje se.Na zahradě když uvidí běhat mravence tak toho využiji,vidíš jak pracují a rádi a nikdo jim za neplatí mají rádi svoji kolonii a v té jsou šťastni ,to je jejich rodina tak jako naše i mi jsme doma šťastni, co říkáš a dítě mluví ptá se a ono to vždycky nějak vyplyne,že v tom je i Boží ruka.Že nám Bůh požehnal a zrovna mi všichni můžeme být spolu a za to mu děkujeme.Čím je dítě starší tím teorii přizpůsobuji věku.Samozřejmě,že dvanáctileté dítě by mně poslalo někam kdybych mu vykládala o motýlcích.
Staršímu dítěti které reptá,že nechce do školy vysvětluji jaký velký dar má,že se může učit a všechno nové poznávat,že každý nemá takovou možnost a některé věci mu připadají zbytečné,ale že to pochopí až bude větší a bude čas.Že Bůh mu tím chce něco říct,že se narodilo právě v této zemi a v této rodině.A jedna perlička"No mami představ si kdybych se narodila u babičky a dědečka no hrůza, já jsem tak ráda a děkuji Bohu,že jsem se narodila tady doma".Často se ptá proč jsme na světě tak jí vysvětlím,že v nebi by jsem znali pouze teorii a není nad vlastní praxi a může být šťastná,že dostala možnost si to tady zkusit,aby poznala jak chutná láska, obejmutí pohlazení ,naštvání,jídlo,jakou velkou moc má zlo a jakou ještě větší moc má Bůh atd.Ještě jsem děti učila,že nemusí mít strach, protože je s nimi pořád jejich anděl strážný ,ve dne v noci a bdí nad nimi a pomáhá jim před zlem stejně jako Bůh neboť je to Boží služebník.

Perlička.Já si pamatuji jak jsem se jako malé dítě vždycky rychle otočila ,abych toho anděla viděla než uletí.Samozřejmě,že jsem nic neviděla,protože mi to rodiče špatně vysvětlili a já to špatně pochopila.Prostě jsem ho pořád naháněla a chtěla ho chytil.Pak jsem si to vysvětlila po svém,že můj stín je anděl a to je blbost.Tady můžete vidět jaká je to zodpovědnost správně vést dítě a neplácnout hloupost,aby nedopadlo jako já v dětství.
Čím později se s vedením dítěte začne ,tím je to těžší složitější a je toho pak hodně.A je také hodně otázek na které není tolik času.

Přeji vám klid a mír v duši i v srdci.

Moc krásně napsané.S dětmi je to tak určitě správně. Právě jsem si to tak nějak myslela, ale nebyla jsem si jistá. Děkuji....
A tvá dcera? Psala jsi, že měla určité potíže, ale již věří naplno....nedávno jsi psala, že si neumí vysvětlit to zdravotní úskalí..už tedy umí???Jak to je?
A můžeš, prosím tě, napsat nějaké konkrétní příklady k tomu, jak např ukazujete na přírodě Boha? A jak na to třeba to děcko reaguje? Papa a mějte se všichni hezky...

Víchova dítěte je snad nejtěžší a nejzodpovědnější věc na světě.Každý z nás je ve výchově dětí vlastně amatér.Hlavně u toho prvního.U druhého máme zkušenosti a u třetího to hravě zvládneme.No chudák to první a ty naše omyli na něm se snad někdy vyžehlí.Výchova je těžká a vést dítě k víře je ještě daleko těžší ,protože dítě si to mnohdy nedokáže představit ani vysvětlit.V žádném případě dítě netlačit a nutit.My jsme začínali vše jako pohádku od útlého dětství jsme poukazovali na přírodu, věci ,ptáčky jídlo,dárky,práci,aby dítě pochopilo,že všechno není samozřejmost ,jak od nás tak od Boha, ale je to z lásky která si neklade podmínky.Učili jsme děti od mala vážit si doslova obyčejného chleba a skromnosti.Děti dnes vnímají chléb jako základní potravinu a dar od Boha k nasycení hladových i nás.Často jsme si před spaním dlouho povídali co dal den dětem s kým si hráli co dělali, co by chtěli změnit,co jim udělalo radost a vždycky jsme do toho vyprávění vložili něco o Bohu ,aby se to prolínalo s jejich zkušenostmi a zážitky atd.Víru jsme dětem ukazovali také svým příkladem a vysvětlili proč tak jednáme nebo proč jsme se pohádali a nemělo by to tak být,ale dali dětem naději,že vždy se vše spraví.Jenom je potřeba se domluvit a správně to pochopit.Děti o tom občas přemýšlí.Ale žádné malé dítě nevěří ,jenom hledá ,protože neví co je to věřit a ani to nemůže pochopit.Je to pro něj pohádka která se má stát jednou skutečností a bude záležet jenom na dítěti jak se rozhodne.Když je dítě větší Bůh mu ukazuje cestu a vede je k sobě a připravuje na opravdovou víru.To rozebíráme Bibli a ukazujeme tím dítěti tu správnou cestu po které by se mělo dát a po které jdeme mi.Poukazujeme na zlo kde se může schovávat a jaké může mít podoby. A pak záleží jenom na dítěti jestli poslechne hlas a vedení Boha nebo ho popře a půjde svou vlastní jinou cestou.Dítě je pořád jenom divákem a někdy také zůčastněným.A právě většinou kolem puberty nastane ten pravý okamžik svobodného rozhodnutí dítěte.Mi mu můžeme jenom pomoci,ale nemůžeme ho donutit a ani domluvit ,protože dítě se již samostatně rozhoduje.Dítě má ve všem zmatek a hledá ,padá dolů přemýšlí proč jiní nevěří,proč má on věřit,hledá smysle života a hledá tu pravou víru .Někdy to trvá chvíli ,někdy několik let.Ale za to netřeba dítěti hubovat neboť to je to přetvoření ,uvědomění si věcí a dítěti to může trvat dlouho všechno zpracovat co slyšelo v dětství.Některé děti opravdu uvěří ze srdce a vstoupí do jejich srdce Bůh a některé hledají celý život a některé přestanou hledat, protože je od hledání odvede pokušení, zlý duch atd.Mojí nejstarší dceři tento proces proměny trval 2 roky.Myslela jsem si,že úplně ztratí naději na víru,ale Bůh si ji našel vyvolil a má pevnou a silnou víru a je spojena s Bohem dodnes.To je jenom ta naše netrpělivost,ale Bůh má s námi trpělivosti na rozdávání.Teď půjde k biřmování to je další proces proměny ,kdy nám Bůh dává milost a při biřmování vstoupí do dítěte duch svatý a bude v něm působit pokud je někdy dítě nevyžene ven.S touto další proměnou dítě dostane další dary od Boha ,otevřou se mu oči a bude vše vidět úplně jinak tak jak je správné a spravedlivé.Je to obrovská milost od Boha,že nám tyto dary dává již na zemi a mi můžeme tímto způsobem poznávat a odkrývat nepoznané.Člověk najednou začne sám od sebe správně rozumět Bibli protože Bůh a Duch svatý je vedou.A záleží na každém jak se nechá vést,ale to bychom byli zase u toho příběhu se stromem.
Přeji vám všem klid a mír v duši i v srdci.

Ahojky. Dano, tvé děti jsou teda opravdu vytížené. Připadá mi, že to snad ani nemohou všechno stihnout je fajn, že je to baví a dělají vše rády. Moje děti mají také určité aktivity, ale není jich tolik v porovnání s tvými. Všechny si vybíraly samy. Nejstarší dcera má sama o sobě velké ambice a opravdu si dokázala vybrat sportovní, tvořivé i naučné kroužky, takže jsem nemusela ani nic korigovat. Pokud by si ale vybrala něco a já s tím nesouhlasila, nezakazovala bych jí to a nechala bych jí, aby si to sama vyzkoušela atd.....Zatím jsem musela řešit jen jednu situaci, ale to jí bylo 6, teď je to už v pohodě. Vlastně jsem ráda, že má sama přehled a uvědomuje si, že by se měla věnovat více oblastem, že je to pro její život a pro její dobro. Co se týká té víry, tak jsem se chtěla zeptat na to vedení k víře. Dedeckova psala, že je dobré děti vést, pokud je tak rodina založena, ale nechat jim i svobodné rozhodnutí. Ale jak tohle funguje? Vždyť malé dítě si, podle mne, tohle ještě nedokáže rozhodnout, kor když je pro něj víra v rodině neustálým příkladem. Co bys třeba dělala, kdyby se dítě v téhle otázce třeba v pubertě změnilo? Zajímalo by mne, jak bys mu věc vysvětlila, aby se opět dostalo na tvou, správnou cestu? Neber to špatně, opravdu mne to zajímá, není to rýpání atd..... Já sama mám opravdu chaos, jak jsem už psala, ale snažím se k něčemu dobrat a moc. To podobenství je výstižné. Teď jsem pochopila to, jak jsi mluvila o tom, když jsem psala, že umím být dobrá i bez Boha atd...teď to hodně zjednodušuju, ale určitě víš, co mám na mysli. Nemyslela jsem to sice pyšně, ani sobecky, ale takový ten smysl toho už v pohledu Boha chápu.
Napsala bych víc,ale přišel taťka, tak se zatím mějte....

Já děkuji za Tvůj příspěvek, úplně mě vrátil do mých dětských let a dospívání. Měly jsem se sestrou také hodně aktivit, a a't bylo léto nebo zima, hodně času jsme trávily venku, doma byly povinné práce a i když jsem mohly sledovat televizi určitou dobu, nás telka prostě nebavila. Já si myslím, že to není městem nebo vesnicí (pocházím z Prahy) nebo snad dobou, ale především na rodičích, jak se dětem věnují. To si dovoluji napsat především proto, že má sestra dnes své dítě vede k podobným činnostem, od mala jezdí na hory, v létě na kolo a na vodu, nějaký ten sport, hry s kamarády, chodili i na cvičení.
Já jim nejvíce závidím výlety, protože kvůli práci se poslední dobou nikam s přítelem nedostaneme.

Děkuju za reakci, napsala jsi to moc hezky Asi bude vina naší společnosti a prostředí ve kterém žiju (velkoměsto), že si věřící představuju jako nudné, úzkoprsé lidi, kteří mluví jen o Bohu a snad jsou i trochu vyšinutí...Možná tomu příspívá i to, jak je prezentují v médiích - viz třeba případ věřící manželky ve Výměně manželek-nevím, zda jsi to viděla, ale přišla mi velmi labilní a zvláštní, jak pořád ty ubohé děti nutila říkat: Pane bože, děkuju za nový den, pane bože děkuju za toto jídlo, atd. atd. a nutila jse spínat ruce do modlitby-to mi opravdu nepřišlo jako svobodná volba víry...A jak se zachoval ten její manžel, to už radši zmiňovat nebudu...Člověk pak nabývá dojmu, že věřící jsou mírně podivní lidé, kteří bez výhrady nutí své děti k víře, žijící hlavně někde v ústraní na vesnici, ale jejich víra, až tak pevná není, jak ukázal její manžel...Tohle si myslím, že třeba u mě strašně hodně ovlivňuje to, jak vidím věřící - protože jak Dedeckova bohužel nemám ve svém okolí skoro žádné věřící a když už, tak nosí křížek na krku, občas zajdou do kostela, ale jinak myslím, že srdcem nevěří, jak ty píšeš....
By bylo fajn si s nějakým věřícím popovídat, třeba by ve mě zbořil zakořeněné předsudky o věřících jako "divných lidech", i když cítím, že to vůbec není pravda. Aktivity tvých dětí jsou opravdu záviděníhodné, ale já bych to jako dítě nevydržela Ale to je samozřejmě o každém člověku, jaký je, jak co vnímá, jak přijímá nové věci, atd. Myslím, že tvé děti mají všestranné aktivity a to je jen dobře.Ale asi na vesnici budete mít hodně věřích, že? Tam se přece jen to náboženství drží víc - patrně nejde příliš dohromady s životním stylem velkoměsta.....
Jinak tvůj příklad o stromu a zahrádce je zajímavý...budu o tom přemýšlet A zajímavá je také myšlenka, jak by třeba můj přechod k Bohu přijala rodina - první otázka by byla, jestli nemám nějaké problémy a druhá, jestli mě někdo zblbnul - dovedu si to živě představit Bohužel je to opět vina špatného příkladu, protože máme v rodině věřící - my jim říkáme pobožníci, jsou v nějaké zvláštní církvi a jsou prostě divní - byla jsem na jejich srazu a tam snad není jediný normální člověk - samé hrozně zvláštní typy lidí - buď zakřiknutí outsideři, nebo lidé s velmi zvláštnlím chováním, labilní typy, nebo s extrémními názory, přístupem k ženám - jeden kluk mi tam říkal, když jsem se bavili o vztazích, že by mě nemohl jako manželku nikdy mít a když jsem se se smíchem ptala proč, řekl, že prý chci ke všemu něco říct, nejsem tvárná a nemám v sobě pokoru před mužem Do dnes si pamatuju, jak jsem tam stála s otevřenou pusou a nabyla dojmu, že věřící chlapu jsou vyšinutí zakomplexovaní šovinisti a ženy poddajné, tvárné loutky A zase to vidíš-jak poznání takových lidí může ovlinit tvůj náhled na všechny věřící..Dnes už vím, že věřící takoví všichni nejsou a mrzí mě, že jsem zrovna já musela mít takovou špatnou zkušenost..
Když popisuješ vaši rodinu, jevíte se mi jako dobří a hodní lidé, děti mají spoustu aktivit, i když je vedete poměrně přísně..což ale musíte sami zvážit, zda to je dobře.V mnoha ohledech se mi zdá vaše výchova lepší, než jak to vidím u jiných párů s dětmi ve svém okolí. Znáš to-jsou to takové malé rozmazlené potvory, s drahým mobilem v ruce, značkovýma botama na nohách, v hlavně vymeteno a rodiče věčně v práci Myslím, že ve Praze, Brně nebo Ostravě by vaše výchova neprobíhala tak lehce-myslím, že tady jsou mravy ostatních dětí hodně jiné a nemůžeš je zaměstnat třeba prací na zahradě, atd. - chtěly by ven jako ostatní děti....opravdu by je to tady hodně ovlivňovala a to pokušení, jak píšeš v příspěvku o té zahradě, by bylo mnohokrát větší....Ale to se bavím spíš o rozdílu venkova s velkoměstem, než o víře...
Já jdu vynenčit pejska a učit se na zkoušku a pak si o tom v klidu večer popřemýšlím....

Ahoj omluvu přijímám.Moje děti jsou úplně normální jako všechny ostatní děti jsou hodné i normálně zlobí.Mají tolik zájmů,že si myslím,že jsou přetěžované,ale oni to tak sami chtějí tak jim nebráním.Chodí ze školy rovnou do divadelně dramatické školy tam jsou s dětmi všeho druhu hrají si povídají ,pracují atd.Na druhý den po škole mají umělecko výtvarnou školu ,kde malují ,vytváří ,tvoří atd.Na třetí den po škole mají druhý světový jazyk.Další den chodí jedno dítě do umělecko taneční školy a dělá balet.Mezitím mají jeden den večer dětskou mši na které si čtou příběhy dětí o setkání s Bohem nebo příběhy ze života skutečných dětí, jak v životě,ve škole,v rodině řešili vlastní problémy.Někdy si promítnou film,nebo zahrají divadlo ,nějaký příběh z Bible.Domů chodí tento den pozdě, protože farníci pro děti vytvořili u kostela hřiště a oni tam do noci hrají vybíjenou, fotbal aj.Pak mají zase divadelně dramatickou školu.Na víkend mají orelský spolek ve kterém hrají sportovní hry, dělají výlety, batikují závodí, učí se poznávat Boha prostřednictvím přírody a jsou vedeny k úctě života a přírodě.Přes tohle všechno čtou knihy ,které je zajímají,hrají na počítači výchovné prostorové hry,poslouchají moderní hudbu,denně cvičí pro zdraví,chodí do kavárny posedět s kamarády,dívají se 2x týdně na televizi, jenom na to co jim něco dá, dokument pohádku, zábavu ,komedii atd.Umí také jenom tak ležet a lenošit a přemýšlet.Také doma tvoří a vyrábí různé věci z korálek a malují.Chodí ven s kamarády bruslit na kolečkových bruslích,jezdí s kamarády na kole hrají si s nimi a v létě se koupou v bazénu a jezdí na rybník.V zimě bruslit na rybník.Přes tohle všechno si na sebe doma najdeme čas,abychom si popovídali a vedli děti k víře a životu.V neděli míváme společný program mše, výlet,kino návštěva atd.Děti musí doma pracovat a pomáhat ,protože žijeme na vesnici a tam je pořád práce na zahradě nebo doma,ale nepřetěžujeme je.Takže vidíš,že jsou děti úplně normální jako ostatní děti, jenom s tím rozdílem,že to mají těžší,protože ví co se od nich očekává a ví po jaké cestě by měli jít a snaží se o to.Běžné děti a tím nechci nikoho urazit poslouchají jenom rodiče.Moje dětí vidí duševně dál a říkají to o nich i jejich třídní učitelé.S dětmi si rozumí .Neměli nikdy vážné problémy k vůli víře.Jenom když byli hodně malé ,tak spousta dětí si myslela,že když jsou hodné a snaží se být spravedlivé,že jsou hloupé.Bylo to dost těžké vysvětlovat to vlastním dětem,ale to je právě ta výchova a vedení k víře.Bez práce a snahy to nejde.O víře se baví s tím, jenom kdo má zájem nikomu víru nevnucují a mnohdy ,nikdo ani neví,že jsou věřící.Nikdy se jim nikdo neposmíval.Děti si za svým názorem stojí.A ta setkání po republice jsou 3 do roka a nějaký ten křesťanský tábor.Na setkání jsou věřící i nevěřící děti,ale je problém se tam dostat ,protože zájem převyšuje nabídku.Děti měli zatím štěstí a vždy se tam dostali.Na setkání mají přednášky o životě, ***u ,víře,atd.dělají tam tůry po přírodě,mají tam lukostřelbu nebo střelbu ze zbraní a spoustu jiné zábavy.Také mají program,aby někomu pomohli je to většinou nějaké organizaci nějaká práce atd.
A jak poradit abys našla víru, na to žádná rada není.Víru a Boha musí najít každý sám.Kdo hledá najde.Pokud budeš Boha opravdu chtít najít a budeš ho hledat on sám si tě bude připravovat aniž bys o tom věděla.Kde hledat na to musí každý přijít sám.Bůh ti začne aniž bys o tom věděla ukazovat cestu a je na tobě jestli tento hlas uslyšíš ,budeš jej následovat nebo jej potlačíš a nenecháš se vést.Bůh je něco jako matka, když vede za ruku malé dítě a učí ho,podívej tohle pálí nechytej to,když spadneš do propasti bolí to nebo se můžeš zabít atd.A člověk si může vybrat buď poslechne hlas Boha a bude duševně dále dříve než si myslí nebo se pustí té Boží ruky a to jsou právě ty důkazy a sáhne si na to horké,ale spálí se a pak věří,že měl pravdu ,že to pálí.Stejné je to i s propastí,jenomže z propasti se těžko leze ven pokud se člověk nezabije obrazně řečeno,člověk pozná až po vlastní zkušenosti co je to hřích.To je ta delší klikatá cesta k Bohu a je těžší, ale také vede k Bohu.
Víš až opravdu uvěříš čistým srdcem ne pouze teorií a hlavou, věř mi,že to poznáš.Dostaneš do srdce tolik milosti, darů,začneš vidět věci které jsi před tím nikdy neviděla,pocítíš závan lásky a tohle je pocit kdy Bůh vstoupí do tvého srdce.V žádném případě pořád něco neočekávej,člověk který tlačí a očekává to co si myslí bývá zklamaný, protože klade Bohu podmínky a tudy cesta nevede.
Nevím jestli ti někdo řekl,že věřící mají těžší život než nevěřící je to opravdu tak a píše se to i v Bibli.Jak uvěříš dostaneš tolik darů a záleží na tobě jak je budeš využívat.Ale povím ti příběh každého věřícího.Je to v podobenství, klidně si to i vytiskni.Pochopíš to až uvěříš a Bůh ti bude postupně zjevovat co tento příběh znamená.

Víra je dar není to samozřejmost od Boha.
Představ si malou zahrádku a do té je zasazen strom.
Ten strom je tvoje víra a tvůj život.Do této zahrádky ti dá Bůh spoustu druhů květin.A ty by ses o ten strom a ty květiny měla starat.Zalévat jej hnojit a pečovat o ně.Pokud o strom budeš správně pečovat,strom dobře zakoření a poroste.Záleží jenom na tobě jak rychle a jak dobře poroste.Ten strom naroste do velké výšky a bude mít velkou korunu.Strom začne kvést a bude tak krásný,že si na něj budou druzí ukazovat jak je nádherný.A na tom stromě budou hnízdit práci a v jeho stínu si budou chtít kolemjdoucí odpočinout a bude jim v jeho stínu dobře.Pak strom ponese ovoce a bude sladké a lahodné na chuť a všem bude dělat radost.
Ale pozor.Jak dostaneš tuto zahrádku začne tě pronásledovat zlo.Protože bude s Bohem bojovat o tvou duši.Neboť satan se snaží do pekelné propastí strhnout hlavně ty nejbližší Bohu.Kolem tvé zahrádky od začátku brousí řvoucí lev a to je zlo.Budeš ho více vidět než dříve,ale Bůh tě bude chránit pokud se necháš vést a dáš na jeho rady.Může se stát,že o svou zahrádku nebudeš pečovat tak jak se má.Plot ztrouchniví a na zahrádku vnikne řvoucí lev zničí všechno co v ní je a na zahrádce začne růst plevel.Přes zničený plot se na strom mohou vrhnout škůdci a nemoci a strom zevnitř vyhnije a najednou se celý zhroutí.A kolemjdoucí se budou divit vždyť ten strom byl krásný a vypadal zdravě, strom si všiml,že vedle něho jsou další zahrádky s menšími stromy a myslel si,že je mezi nimi král a pohrdal jimi tak na něj přišla úplná zkáza.Strom položila jeho vlastní pýcha,že je mu tak dobře,že Boha nepotřebuje a krásný i bez něj a déšť slunce a vše kolem vnímal jako samozřejmost a ne jako dar.
Budeš v životě více zkoušena od zla,ale pokud upadneš a vydržíš Bůh tě nikdy neopustí a celý život ti bude na blízku.
Někteří lidé si myslí,že věří,ale zatím věří hlavou.Tito lidé také zatím hledají Boha aniž by o tom věděli.Je potřeba opravdu uvěřit srdcem.Moje rodina má opravdu velkou vnitřní víru a jsem mezi věřícími vyjímka i tady u nás.Setkáváme se také se nepochopením,ale Bůh nám pomáhá vyřešit všechny tyto strasti a bolesti a mnohokrát se nám odměňuje již zde tu na zemi a zakoušíme nezměrnou radost.
Přeji vám všem klid a mír v duši i v srdci.

šla jsem spát kolem druhý, během brouzdání na Viktorce, jsem se učila A s bratrem si o víře povídáš? Je-li ti blízký, může to být dost zajímavé, ne? Já mám věřící tetu a ta má malou dceru, ne které je vidět, že je k víře vedená. Ale na druhou stranu má i kluka, který je v podstatě naprosto nepoznamený, takže si myslím, že Dana může mít pravdu v tom, že i děti víra lákat může (ale nemusí). Moje babička taky byla věřící, ale bohužel jsem se jí na to nikdy nezeptala. Já jsem tím jako malá byla trochu zmatená, protože babička nás s bráchou vodila do kostela a můj táta byl proti, ale bohužel to řešili před námi a já tomu moc nerozuměla. Teda tátovi nevadila samotná návštěva kostela, nýbrž mše.

já jsem tušila, že si to nemyslíš (alespoň podle toho, že tvé ostatní příspěvky zní spíš rozumně než omezeně), ale docela to tak vyznělo, tak jsem tě chtěla upozornit. Doufám, že sis to nevzala nijak špatně. No, já znám věřících poměrně hodně, hlavně lidi z gymplu. Odtud mám taky kamaráda (toho, o kterém jsem včera v noci tak pěla) a ten mě vzal mezi partu věřících na jednu sportovní záležitost a něco podnikáme stále, takže pro mě rarita nejsou. Ale to prostě záleží na tom, v jaké společnosti se člověk pohybuje.

Bohužel jsi mě pochopila špatně, tak to myšleno nebylo.Ale přece jen asi tráví na těchto srazech nějaký čas, který ostatní děti tráví jinak...Bylo to myšleno tak, že by mě zajímala ta konfrontace-když jedno dítě řekne, že o víkendu byli na chatě nebo někde na výletě a to druhé mu řekne, že bylo na náboženském srazu - jen že by mě zajímalo, jak je ostatní děti berou a naopak. U nás na základní škole bylo třeba věřící jen 1 dítě-moje kamarádka.Pamatuju si, jak jsem ji lámali ať jde ven a ona musela do náboženství Strašně hodná, milá, tichá holka-ještě si pamatuju na její roztomilé fotečky v bílém ze svatého přijímaní...Teď ji nedělá problém bavit se v klubech, pít alkohol a k druhému pohlaví má vztah také velmi otevřený Asi to náboženství a vtloukání naučených vět do hlavy nebude to hlavní..asi to bude hodně o člověku - třeba jak Dana psala, že se její muž stal postupně věřícím...
Ale víte, že mi dnes přijde opravdový věřící trochu jako "rarita"? Nemyslím to špatně, ale mám spousty kamarádů a známých napříč ZŠ, SŠ a VŠ a celkové skóre věřících je asi 4 - a z toho 2 velmi volnomyšlenkářští...Je to zvláštní, že dříve to byla naprosto masová záležitost-že by se lidé vzdalovali Bohu?? Nebo možná to už není taková "povinnost" být věřící a mnozí se uchylují k jiným duchovním směrům nebo jsou ateisté z přesvědčení....Těžko říct...Ale věřícího jako je např. Dana, smím-li ji použít jako příklad a nebude se zlobit, opravdu neznám...

Ahojky lidičky.
Tak co, Dedeckova, ty noční ptáčku. V kolik jsi šla spát? Já až kolem druhý, ale usnula jsem o hodně později. Malinká mi dává....
Taky jsem znala takového člověka, ale odstěhoval se na Slovensko a nějak se náš kontakt přerušil.
Můj bratr je také věřící, ale on si právě ledacos vysvětluje po svém a někdy si říkám, že se ani nechová jako věřící člověk. Možná je to právě tím, že jsou v Bibli místa, kde se něco nepotvrzuje ani nevyvrací a on si z toho tedy vybere to, co sám chce. Znám vlastně takových lidí víc, nejde jen o něj. Nějak tomu ale nerozumím.
Také by mne zajímalo, jak je to s tím kolektivem věřících a nevěřících dětí atd a jak se vlastně takové dítě k víře vede.....???
Já měla věřící babičku, ale nikdy nám o Bohu nevyprávěla, vlastně nevím vůbec proč.... Někdy mě to mrzí, určitě by to mělo nějaký význam.
Já nepotřebuji mít 100% jistotu, ale aspoň nějaký důkázek kdyby byl....
Jsem z toho všeho opravdu někdy zmatená a nevím co si myslet.Dokonce mi bylo i hůř, než do doby, co jsem se o víru vůbec nezajímala.
Určitě si přečti dřívější příspěvky, Dedeckova, ale nejen moje, bylo tam hodně zajímavého.

ten tvůj příspěvek vyzněl jakože věřící děti nesportují, nemalují, nezpívají a nevím, co ještě, ale jen chodí po duchovních srazech. To rozhodně není pravda, mám několik věřících známých a kamarádů a byly to běžné děti a dospívající s různými zájmy a dovednostmi, jen v neděli ráno chodili do kostela (zatímco my vyspávali) a o velikonoční "prázdniny" prožívaly trochu jinak, hlouběji.

Jinak opravdu nemám důvod napadat tvou víru, jen jsem slušně zeptala na to, co mě zajímalo. Věřím, že tvé děti chodí na srazy dobrovolně...Sice mě napadá otázka, jak zapadají do koletivu ostatních nevěřících dětí - např. na škole, jestli se o tom s nimi baví, nebo se vyčleňují a nechávají si pro sebe tento svůj svět s vírou v Boha...
Bavme se spíše obecně, dělá-li ti problém bavit se v osobní rovině. Mě by třeba zajímalo, jak si malé dítě vysvětlí, že ono v Boha věří a ostatní kolem ne - zda si myslí, že jsou špatní, nebo jak k nim vnitřně přistupuje...možná v tom hodně hraje roli i to, jak ho vedou rodiče...Nebo třeba jestli takové děti nemají problém v kolektivu - přece jen ostatní děti si hrají na hřišti, mají koníčky - chodí sportovat, na klavír, malovat, atd. a ty druhé děti jezdí po duchovních srazech....Ani nevím, co si pod tím představit - povídání o Bohu? Ty píšeš, že pomáhají bližním? To se prostě sejdou věřící a jdou třeba za postiženými dětmi nebo dobrovolně pomoci do domova důchodců? Nebo si prostě je "povídají" o tom, jak by se měla správný věřící chovat? Pokud je to ta první možnost ( u druhé si vždy představím Jehovisty nečinně stojící na rohu) tak je to chvályhodné a dobré...
Moje nevlastní sestřenice pořád chodila na nějaké duchovní "srazy", ale tam si pořád jen povídali a povídali - ta pomoc bližnímu se realizovala spíše mluvením.....což je více podobné lidem, ale méně tomu co bych chtěl Bůh a jak se choval Ježíš - alespoň tak to já chápu.
A mohla by jsi mi závěrem poradit nějaký "postup", jak by se mohl nevěřící člověk stát věřícím? Vím, že to takhto napsané zní hloupě, ale snad mi rozumíš, jak to myslím...Nemá-li člověk příklad v rodině, rodiče ho k tomu nevedou, neberou ho do kostela, kolem sebe má nevěřící lidi a nechodil do náboženství? Myslím, že toto všechno má u víry docela velký význam - přece jen malé dítě více než cokoli jiného napodobuje a učí se příkladem, že? Je-li rodič věřící a od mala k tomu dítě vede-modlí se s ním, vypráví mu o Bohu, dítě automaticky toto přejímá, nebo ne?

Mrzí mě, že to bereš jako napadnutí, tak to nebylo myšleno Jen mě zajímalo, jak své děti vychováváš-jestli jim dáváš svobodu nebo je také vedeš k víře, atd. na což jsi mi odpověděla-k víře je od mala vedeš .Omlouvám se, jestli se tě má otázka dotkla, netušila jsem, že ti vadí bavit se o tom, jak přistupuješ k víře ty.Jen mi přijde tohle povídání tady poněkud odosobněné, což je pochopitelné, když tady nadneseně mluvíme o Bohu-ale já třeba nemám každý den možnost popovídat si s věřícím o tom, jak konkrétně ho v životě jeho víra provází, atd. proto jsem se na to ptala, z žádného jiného důvodu. .A konkrétně to, zda dovede žít věřící s nevěřícím, mě vždy velmi zajímalo, protože mé věřící kamarádce na tom ztroskotal vztah-vadilo jí, že s ní přítel nechodí do kostela, nemodlí se, nechodí na různé náboženské srazy s ní, atd. Měli se rádi, ale kvůli tomu se rozešli, což pro mě bylo těžko pochopitelné - vždyť láska bv měla být všechno, ne? Jestli je pro tebe těžké mluvit o sobě, ber to jako bych se na nic neptala

Ukaž mi místo kde píši,Bůh napsal Bibli vlastní rukou.Píši,že nám zjevil určitá tajemství a nový zákon psali Apoštolé ,kteří s Kristem žili a byli na místě jako svědci když umíral jestli je to pro tebe malý důkaz pravdy těžko se ti budou vysvětlovat jiné věci v Bibli.Bůh dal vnuknutí a slova prvním Apoštolům ,aby napsaly nový zákon a slíbil jim,že povede jejich ruku a bude s nimi.Jestli nevěříš ani tomuto těžko pak uvěříš nějakým maličkostem v Bibli.To,že se mě ptáš na moje osobní věci z mého života mi připadá jako napadnutí z tvé strany mé osobní víry a vyznání,ale nicméně jsem člověk tolerantní a odpovím ti.Manžel byl nevěřící a svobodně se rozhodl uvěřit opravdově v Boha, protože ho hledal a našel ho ,Bůh se mu dal poznat ,protože si to přál a vyvolil si ho.Samozřejmě,že se to nestalo ze dne na den,ale manžel prošel procesem proměny kterou v něm učinil sám Bůh,rozhodně ne já.Přemluvit k víře si myslím se nedá nikdo a donutit už vůbec ne.Děti mají ve víře úplnou svobodu a nikdo je k ničemu nenutí.Na mši se těší a dává jim to do života více než cokoli jiného.Mám pocit,že mé děti jsou duševně a duchovně dále než někteří dospělí.Sami se rozhodují a volí si svou vlastní cestu.Zvolili si Boha a já jsem ráda.Děti se věnují duchovním aktivitám a jezdí dobrovolně po republice a na různá duchovní setkání mládeže a přednášky.Snaží se již v dětském věk pomáhat svým bližním ne protože musí,ale protože chtějí a pochopili co od nich Bůh očekává již dětském věku.Já jim mohu v závorce jenom závidět, protože já jsem byla k víře vedena pouze povrchně a neměla jsem to štěstí jako oni ,opravdu jsem uvěřila až jsem začala Boha hledat a on se mi dal poznat ,protože jsem ho toužila poznat.Můžu tě ubezpečit,že děti dělají setkání dobrovolně ,z láskou a jezdí domů úplně vyměněni a mám pocit,že mě často duševně někdy předčí.Někdy se nestačím divit,jak se píše v písmu od svých maličkých a svých dětí,dcer a synů se budete učit,neboť oni jsou čistí a vidí mnohem více než mi všichni dospělí.Učíme se doma jeden od druhého jak to chce Bůh a tak by to mělo fungovat i ve společnosti.Nechci,abychom se bavili o mě a mé rodině a tak odbočovali od Boha.Je umění respektovat a tolerovat člověka takového jaký se nám zdá aniž by jsme ho úplně znali.To právě po nás chce Bůh abychom se tolerovali milovali takoví jací jsme a tak jak on miluje nás.Bůh je láska a v čisté lásce bez výhrad je obsaženo všechno.
Přeji vám klid a mír v duši i v srdci.

...nerozumím trochu tvému příspěvku o Bibli-pokud je mi známo Bibli nenapsal Bůh, i když mu ta slova vkládáš do úst a to že rozhodoval co a jak se tam napíše...Nový zákon je přece sestaven ze svědectví obyčejných lidí, ne Boha....A dívám-li se na to takto, jeví se mi to celé v trochu jiném světle...
Víš, co by mě moc zajímalo-jestli se můžu zeptat? Je i tvůj manžel věřící? A bylo to pro tebe podstatné, aby byl? A učíš víru i své děti? Musí chodit do náboženství, atd. nebo jim dáváš svobodnou volbu v tom, v co chtějí věřit...?

Přiznám se, že všechny příspěvky jsem nepřečetla Vrhnu se na to, až nebudu mít, co dělat, zajímá mě to. Jsem moc ráda, že takhle přemýšlíš. Takových lidí jsem zase tolik nepotkala. Já mám známého - věřícího, se kterým se dá takhle úžasně povídat. Není jednostranný a naopak si uvědomuje spoustu řekněme "náboženských chyb." Tím nechci nikoho urazit, ale nejsem si uplně jistá, jak to pojmenovat, navíc už je trochu pozdě. Každopádně ten můj známý je zkrátka velmi přemýšlivý člověk, trochu filosof a dá se s ním o víře bezvadně popovídat. Přitom studuje katolickou fakultu a chystá se na dráhu kněze (to jen, že všichni věřící nejsou vírou "zaslepení"). Já osobně jsem se k víře jako takové nedostala, ale velmi se o ni zajímám.

Mám pocit,že ti hodně záleží na tom ,mít ve všem 100%jistou,ale to je právě ta víra, že věříš,tak jako věříš svému muži,mi věříme Bohu a každý člověk věří úplně jinak a popíše ti to jinak, protože každý z nás je úplně jiný a také se úplně jinak vyjadřuje.U svého muže nemáš 100% jistou,ale věříš mu protože chceš a tak je to i s vírou.Já mám jistotu,že Bůh to se mnou myslí dobře a na tom stavím další hodnoty a život.Je to můj odrazový můstek a je jedno jestli někdo s něčím v Bibli úplně nesouhlasí.Bůh nám dal svobodu a jestli tam někomu něco nesedí je to jeho věc jestli nepůjde touto cestou přímo rovně nebo raději klikatě.Hlavně,že jde k Bohu.I když ta klikatá cesta je delší a někdy těžší.Bůh po nás nechce v žádném případě,aby jsme byli dokonalí a to ani nejde,ale abychom se podle jeho příkladu snažili, učili a tak též činili dobře jeden druhému.
Když církev neuznává některé věci neznamená,že s nimi nesouhlasí,ale pro papeže je to velká zodpovědnost zvážit vše a posoudit pravdivost různých pravd a objevů.Kdyby se vším hned souhlasil,asi by ho nikdo nebral vážně,zvláště kdyby se za pár let zjistilo,že nějaký objev je blud,nebo omyl.Papež má od Ježíše,povolení a plnou moc,aby posoudil jestli to co se zjistilo je podstatné nebo v jeho očích nedůležité a na cestě k Bohu zbytečné.Tak jak se testuje 10 let nový lék ,tak musí papež posoudit pravdivost objevů,ale kdo mu dá 100%jistotu.
Jsou to tak vážná rozhodnutí,že s nimi papež vůbec nespěchá.A ani se mu nedivím.
A slovo co kdyby opravdu v mém životě není.Žiji současností a nedělám si zbytečné starosti co bude za rok a co kdyby tu z nás nikdo už nebyl nebo co když bude válka nebo co když je tohle všechno sen a mi se z něho všichni probudíme.Já řeším současné problémy a nezabývám se problémy, které vůbec ještě nenastali.Připadá mi to ztráta času,která vůbec nikam nevede.Kdyby to nastalo budu to řešit ,až to nastane a já věřím,že to nenastane.
No a můj názor na evoluci.
Bible je napsaná před spoustou let a je a byla psána pro všechny lidi na světě.Byla sestavena tak,aby tomu rozuměli všechny národy a hlavně všechny generace.
Co to je generace.To jsou naši předci, dejme tomu vytáhnu jednu generaci z doby kdy nebylo na světě nic technického, ani nebyli nemocnice ba ani lékaři,ale ranhojiči,bylináři atd.Lidé byli rozvojově proti nám zaostalí,ale ne hloupí.
Přeneste se do této doby a snažte se pochopit a vžít do role těchto lidí.Co by vám a na Bibli asi odpověděli kdyby jste jim řekli že před mnoha miliony lety byli bezobratlí mnohobuněční dinosauři a že jsou atomy létají letadla jezdí auta atd.zkrátka,že se člověk a lidstvo i zvířata vyvíjí a přizpůsobují podmínkám a oni si to neuměli ani představit natož tak osahat vlastníma rukama.Já vám s plným vědomím mohu říci ,že tito lidé z minulosti by vás buď ukamenovali nebo upálili za živa.Proč?Protože by neměli 100%jistotu,že to co by jste jim tvrdili o nových objevech a evoluci,by si nemohli dokázat a potvrdit ,osahat a takhle je to i z vírou.Zavrhli by vás.Proto Bůh nemohl v bibli popsat úplně všechno a do detailů,aby to pochopili všechny generace.Bůh všechna tato tajemství odkrývá postupně s vývojem lidstva.Myslím si,že kdyby si přečetl v Bibli třeba Mozart,že jsme prošli evolucí nebo, že byli nějací ještěři a on si neuměl ani ve své fantazii vůbec představit co jsou to dinosauři,určitě by on ani nikdo jiný neuvěřil v Boha ,protože by mohl tvrdit,že je to pohádka o dracích.
Bůh je moudrý a řídí svět s rozvahou a pochopením, s ohledem na všechny generace a každého člověka.V Bibli je třeba psáno o železných ptácích, to je pro lidi minulosti celkem reálné, železo věděli co je a pták také a přesto si to neuměli ani představit a věřím,že to ani nepochopili.Kdyby bylo v Bibli napsáno letadla asi by si o Bohu mysleli svoje.Mi dnes víme,že v Bibli slovo železný pták znamená letadlo.Protože Bůh nám požehnal,že jsme zrovna v této generaci kde se to dá pochopit,tak jak on chtěl a má to hluboký význam.Tyto věci jsou důležité hlavně pro nás, něco nám tím chtěl říct.Kdyby se lidé v minulosti zabývali želenými ptáky,asi by zbytečně ztratili spoustu času co to vlastně znamená a ani by na to nepřišli.Některé věci nejsou podstatné zrovna v určenou nebo určitou dobu.
Pro mne není důležité a podstatné jak dlouho a jakým způsobem život vznikal ,důležité pro mě je že tu je.
Bůh nám v písmu zjevil,že stvořil první lidi,pozor ,ale ne jediné.Že vzal hlínu a začal tvořit člověka si můžeme vyložit několika způsoby a je celkem jedno který si vyberete.Hlína je prach a v prachu jsou organismy které se mohli vyvíjet a vznikl život to znamená,že Bible ve slova smyslu nepopírá evoluci,ale ani ji nepodporuje.To znamená,že si to můžeme vyložit i druhým způsobem, Bůh vzal hlínu a stvořil lidi.To znamená,že je uplácal jako sochy a vnukl jim život.Naší generaci není zatím dáno, abychom tohle úplně pochopili,protože naše civilizace není připravena to pochopit, tak jak by si to přál Bůh a asi to ani nepotřebujeme.Už vůbec by to nepochopili lidé z minulosti.Tohle odkrytí tajemství možná můžeme závidět lidem za 10000 let a nebo také ne.Možná se to všechno dozvíme až na věčnosti.Bůh nám svá tajemství odkrývá postupně ,protože kdyby nám to všem řekl najednou asi by to vše byl pro nás takový šok,že bychom to možná neunesli a nebo vůbec nepochopili.Mi sami se na to musíme připravovat a hlavně učit žít.Tohle je můj osobní názor na vznik života.Snažím se život prožít a zajímám se více o duševní věci neboť na této úrovni mě Bůh chce mít ,já jsem plně šťastná, odevzdaná životu ,Bohu ,rodině a svobodě a snažím se jít stále do předu i když je to někdy těžké.Pokud budete chtít vždy mít na vše 100%hmatatelné důkazy, jistotu a budete hledat hmotu, těžko tam naleznete Boha on je někde úplně na jiné straně a dál od hmoty než si vůbec myslíte a dovedete přestavit.
Možná za mnoho let se na nás bude budoucí generace dívat jak jsme mohli být tak zaostalí,ale ne hloupí a nepochopit tak jednoduché věci které se nám v současnosti zdají složité a neřešitelné.Lidstvo se neustále vyvíjí a hlavně duševně a duchovně a tím chápe více a více věcí a je mu i umožněno,aby si na tyto věci mohl někdy i sáhnout.Myslím si,že nám Bůh dal už dost máme co jíst radujeme se máme pohodní no a to ostatní už budeme muset nechat další generaci neboť oni si také něco určitě zaslouží.
Přeji klid a mít v duši i v srdci.

Ano, takto to beru taky. Přečti si mé příspěvky. Myslím si, že určitě může přijít něco dalšího. Já jsem zatím nevěřící, ale věřícím se nevysmívám, mluvím jen za sebe. Nemám jasno v ničem. Převládají sice v mém rozhodování vědecké postoje, ale i přesto něco vnitřně cítím....čtu Bibli a mívám opravdu rozpolcené pocity....
Také jsem psla, že hodně lidí by naopak bylo rádo, kdyby se prokázala jakási vyšší moc atd...
Já osobně určitě. Jen mne zajímal postoj věřících, jestli i oni by dokázali přijmout opak.
Co jsem zažila - rozhovory s věřícími, tak ne. Je to jejich životní styl. Jejich všechno. Přikládají, pochopitelně, Boží moc, všemu co se jim stane i nestane.....Jak asi může pak reagovat takový člověk? Psala jsem podle jejich pocitů, ale i já sama jsem si myslela, že podobně odpoví...
Je to prostě obrovská víra v něco a jsou jí tak plni, že nedokáží přijmout jinou pravdu, než tu svou.
Je těžké pomyslet na to, že by se doopravdy na něco přišlo a nebyl by to Bůh, jak by asi takto věřící reagovali, jak by se dokázali smířit s realitou.

S co kdyby 100%ně souhlasím, já nad takovými věcmi přemýšlím často.

Osobně se poměrně dost zajímám o přírodní vědy, takže evoluci rozhodně nezatracuji. V posledním příspěvku jsem chtěla pouze poukázat na to, že se nevěřící vysmívají věřícím a chtějí po nich důkazy o existenci boha a přitom se obvykle sami ohánějí "fakty a objevy", které byly podle nich opravdu dokázány. Ale nic přece nejde dokázat, když tomu sami lidé nevěří. Zamyslete se nad tímto: dříve se všechno nepochopitelné dění vysvětlovalo boží existencí, ale později se začalo všechno vysvětlovat vědou, což trvá dodnes. Ale copak nemůže přijít něco dalšího? Je věda konečná? Předpokládám, že budete argumentovat tím, že všechno relativizuji, ale myslím si, že je důležité nad tím přemýšlet. Uvědomit si, že věci nemusí být platné, i když se nám takové jeví.